<!DOCTYPE html PUBLIC "-//W3C//DTD XHTML 1.0 Strict//EN" "http://www.w3.org/TR/xhtml1/DTD/xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml"><head><meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=Windows-1250" /><title>S/Y Kirké deníky z plaveb 2008</title>  <meta content="Myšák" name="author"><meta content="putování Myšáčka a Kirké" name="description"><link rel="stylesheet" type="text/css" href="main.css" />


  
  



  
  
  
  </head>
<body style="color: rgb(204, 204, 204); background-color: black;" alink="White" link="#cccccc" vlink="#999999">

<!-- Begin Wrapper -->
   
<div id="wrapper"><!-- Begin Header -->
         
<div id="header"><img src="images/Gib.jpg" border="0" height="100%" hspace="0" width="100%" />
		 
		          		 
			   
		 </div>

<!-- End Header --><!-- Begin Navigation -->
         
<div id="navigation">
<a>ostatní roky <a href="logbook.htm">2008</a>
¦ <a href="../logbook_2009/logbook.htm">2009</a> ¦ <a href="../logbook.htm">přehled</a>
¦ <a href="../../uvod.htm">domů</a>
		 
		             
  
		 
		          		 
			   
		 </div>

<!-- End Navigation --><!-- Begin Faux Columns -->
		 
<div id="faux1">
<!-- Begin Solo Column -->
		       
<CENTER><big><big><big><big><b> Deníky z přeplaveb plachetnice
s/y Kirké <br>rok 2008</CENTER>
<a name="Atheny_Mallorca"></a><br>
</big></big></big>
<div style="margin-left: 40px;">přeplavba Athény - Sicílie - Sardinie - Mallorca  5. - 25. října 2008</b><br>
posádka:<br>

<div style="margin-left: 40px;">Pavel Menšík<br>

Gabriela Marková<br>
Josef Marek<br>
Hynek Remeš<br>
Jiří Hladovec (opustil v Palermu)<br><br></div>

upluto <b>1 280 NM</b><br><br></div>

V pondělí 6.10. odpoledne, mi má přiletět první část posádky. Gábina, která pokračuje až na Martinique, s tátou Josefem, kterého vysazujeme ve španělské Malaze. Protože mi silný protivítr nedovolil vystoupat do Athén, stojím vyvázaný v přístavu Lavrio. Nejsem si jistý, že bych stihnul dorazit do Athén do příletu posádky  a tak raději dávám vědět změnu zprávou na mobil. Doprava z letiště, lépe řečeno domluva s řekama, se ukázala natolik komplikovaná, že posádka doráží až za tmy. Naloďují se a dohadujeme se na časné ranní vyplutí směr Athény, abychom stihli přílet dalšího člena posádky - posádka se tentokrát slejzá jak pověstní šváby na pivo. Do Athén připlouváme hodinu před příletem dalšího člena posádky. Hynek pokračuje také až na Martinique. Mezi tím nám čekání zpestřuje nácvik na leteckou přehlídku. Nejdřív jedna stíhačka Mirage předvádí vše, co tento stroj umí, včetně řízeného pádu a „kobry“. To vše nad Athénama, jsme prostě v Řecku. Stíhačka burácí ne výš než 800 metrů nad mořem. Loping, výkrut, loping a mizí v oblacích, aby se za chvíli kontrolovaným pádem řítila k zemi. Prostě paráda. Nastupuje sestava čtyř cvičných letadel podobných naším Albatrosům a lety v sestavě, nad přesností manévrů zůstáváme v němém údivu. Nácvik zakončují dva historické letouny. Konečně přijíždí Hynek. Večer děláme krátkou seznamovací pitku a v naší blízkosti objevujeme vyvázanou Hebé II.<br>

Ve středu odpoledne přijíždí poslední člen posádky Jirka, který s námi pojede pouze na Sicílii, ale jeho příjezdu ještě předchází opětovný nácvik letadel na přehlídku, tentokrát však skromnější. Původně jsme chtěli hned odjet, ale nakonec odplouváme až o půl desáté. Je slabý vítr, takže motorujeme. Obeplouváme Peloponés, vítr na jihu Peloponésu by nám zatím měl přát, no zatím to nevypadá. Kolem páté ráno však začíná foukat a vítr stále sílí, takže ve chvíli jsou plachty na stěžních a s úlevou vypínáme motor. Jedeme kolem pěti uzlů na zaďák, což je moc příjemný začátek pro všechny. Gábina uvařila polévku, základ byl špek a chilly, takže to samozřejmě byl skvost. Chvílemi jedeme sedm uzlů. Na chvíli nás doprovází stádečko delfínů, ale mám podezření, že uprchli z nějakého cirkusu – takové skoky a dovádění jsem dlouho neviděl. Kolem šesté večer, za krásného světla pro fotografování přistáváme v Monemvazii. Posádka kluše do starobylého města a já kutám na lodi. Dojdu si na net a gyrosek a nakonec se scházíme na lodi. Natírám zrcadlo lodi a druhý den lepím nový nápis Kirké.
Ráno doplňujeme zásoby, dotankováváme vodu, k obědu Pepík dělá skvělé halušky s rokforovým bešamelem  a odpoledne ve tři vyrážíme. Sakra ty naše odjezdy budeme muset zlepšit, tak moc dobře s časem na tom nejsme… Fouká svižný vítr, na otevřeném moři se udělají i vlnky. Fouká předobok a Kirké si to peláší rychlostí 7 uzlů na jihovýchodní cíp Peloponésu. Posádka se postupně učí krmit rybičky v pořadí Hynek, Pepík a Jirka. Je to škoda, rokforový bešamel si to nezasloužil. Na noc raději refujeme a jih Peloponesu zdoláváme kupodivu na zadobok rychlostí pěti uzlů. Průliv mezi Kythirou a Peloponésem je taková malá dálnice pro nákladní lodě, takže nás míjí ze všech stran. Hlídky jsme se rozhodli dávat singl po dvou hodinách od osmi do šesti, v případě špatného počasí se bude záloha povalovat v salonu. V sobotu 11.10. zdoláváme dlouhou štreku jihu Peloponesu na stabilní severní vítr. K večeru vítr polevil, ale to jsme se již blížili k jihozápadnímu cípu Peloponésu. Bohužel se zde vítr stáčí proti a vlny narostly, musíme objet ostrůvek Sapienza. Protože je potřeba se také trochu vyspat, volím srabácký způsob motor+plachty, ale v tom slabém větru a vlnách po bouřce bychom se tam mrcasili do rána a to mi přišlo jako ptákovina. Bohužel se v lodi objevuje poměrně dost splodin z motoru a horší se to, takže posádka se stěhuje na palubu. Hodinu před půlnocí kotvíme v zátoce starobylého města Methoni. Je to naprosto mystické místo a tři dni před novoluním osvětluje starobylé opevnění chladný měsíc. S Jirkou si nemůžeme pomoct a přelézáme mříž do starého města. Procházíme se po místech kde se ve středověku proháněli Byzantinci, Benátčané, Saracéni, piráti a jiní hrdlořezové. No jak píšu, pecka místo. 

<a href="images/Methoni.jpg"><img style="border: 0px solid;  padding: 10px 0px 10px 10px; width: 200px; height: 150px; float: right;" alt="magické místo Methoni" title="magické místo Methoni" src="images/Methoni_small.jpg" target="_blank" 22></a><br>

<br>
Je neděle 12.10. Dopoledne rozebírám obložení lodi a hledám možné místo úniku výfukových splodin. Nakonec jsem úspěšný a nacházím. Je to prasklá flexohadice. Jelikož již jsou výfukové plyny v této části ochlazeny vodním výměníkem, opravujeme to silikonovým tmelem a plechem z piva. Na silikonu psali do 200 stupňů, tak to testnem. Oprava byla úspěšná. Jdeme na oběd do příjemné hospůdky na pláži. Jenže je po sezóně a obsluha je neuvěřitelně odporná. Na finální dotaz, co mají tedy z řecké kuchyně mi odpovídá že vepřovej stejk. Dostávám vztek (asi taky vepřovej) demonstrativně odcházím, jak to dělají občas naši páni poslanci ve sněmovně. Nacházím internet kafé, takže vyřizuju poštu a koukám na předpověď. Později se dozvídám, že se trhnul i Pepík a došel si jinam na musaku.Odplouváme zase až kolem osmé večer. Tlak silně klesá a slibuje dobrý vítr do plachet.<br>
13.10. příjemný jachetní den. Vítr se postupně stáčí ze zadáku na bočák ze severu až na stoupačku ze severozápadu. Bohužel večer vítr ustal a tak se musíme uchýlit ke krajnímu řešení, které bude stále častější, neboť začínáme být v časové tísni – startujeme motor.
14.10. moře je jako Máchovo jezero, takže službu má autopilot, stavíme jen na koupačku. Den nám zpestřuje ulovená doráda.

<a href="images/doradka.jpg"><img style="border: 0px solid;  padding: 10px 10px 10px 0px; width: 200px; height: 150px; float: left;" alt="dorada" title="dorada" src="images/doradka_small.jpg"></a>

<br>
15.10. ráno začíná foukat severozápad, takže si to pěkně šineme směrem k Sicílii. Bohužel ne dlouho a tak asi po dvou hodinách už opět vrčí Zetor svoji neúnavnou píseň. Ráno je již vidět pobřeží italské boty. K večeru se stáčíme do Messínské úžiny. Počítám proud. Hmm, budeme vjíždět za největšího proudu ze severu. Jako variantu navrhuju počkat tři hodiny a vydat se s proudem v zádech, ale to je zamítnuto, posádka chce zážitek. A také ho dostala. Proud má místy rychlost až čtyři a půl uzle, takže naše dopředná rychlost je na motor a plachty kolem jednoho uzle, místy stojíme na místě. Zetor spolehlivě přede (to píšu proto, že ho mám rád, ve skutečnosti řve jak kráva). Projíždíme Strvořidla ve velkém. Občas se kýl dostane do výru a s lodí to smýkne tu na jednu a tu na druhou stranu. Kolem nás jsou neskutečně velké výry. Plachetnička za námi je unášena do středu plavební dráhy, kde na ni nešťastně bliká proplouvající kolos a nakonec se Goliáš vyhýbá Davidovi. Malá plachetnička se jakoby vyplašeně stáčí kolmo k břehu, který znamená jakés takés bezpečí a silný proud jí unáší zpět na jih Messínské úžiny. Jako poslední třešinka na dortu jsou stojící vlny na severním ústí úžiny. Projíždíme je a ještě ukazuji legrácku. Vyřazuji a jedeme jenom na plachty. Pomalu couváme zpět do stojících vln až jsou všude kolem. Jo jo, proud je tu opravdu rychlý, na plachty se to projet nedá a je lepší si spočítat optimální dobu na průjezd, aby člověk jel spolu s proudem. Zařazujeme rychlost a pokračujeme dál směr Liparské souostroví.

<a href="images/na_Volcanu.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px; width: 200px; height: 150px; float: right;" alt="vrcholov&eacute; foto Volcano" title="vrcholov&eacute; foto Volcano" src="images/na_Volcanu_small.jpg"></a>

<br>
Nad ránem ve čtvrtek 16.10. přistáváme nejdříve u mola na ostrově Vulcano, ale dohodli jsme se, že šetříme a přejíždíme na kotvu. Jdeme do kráteru, je to paráda, všude smrdí síra. Tak s rozesmutním a počítám, po kolika letech nebudu letos dělat čerta. Co si beze mne ty dětičky počnou, komu budou slibovat, že už nebudou chodit pozdě, nebudou si kousat nehty a pošťuchovat mladšího brášku. Na zpravení nálady si při sestupu kupuji černý šátek s bílejma ještěrkami – to abych skryl svou zanedbanou palici. Řekl jsem si totiž, že dokud budu na lodi, nenavštívím lazebníka. Odpoledne se jdeme ještě vyhřát do smradlavého bahna a večer jdeme nakoupit a na internet. Srkneme k tomu dva piváčky a vracíme se na loď. Na lodi dáváme ochutnávku Cinzana, ale Hynek si bezděčně hraje s uzávěrem, až zjišťujeme, že je nepoužitelný. Tím se odjezd odkládá na ráno a my pijeme Cinzana, aby se případně, teď už bez víčka, nevylilo.<br>
17.10. s ranním korupěním vyrážíme směr Palermo. Nefouká a tak opět spolehlivý Zetor dělá špinavou práci. V Palermu přistáváme hodinu před půlnocí. Kluci ještě vyrážejí na noční obhlídku města, ale já se jdu prásknout do spacáku.
Palermo je město s naprosto okouzlující atmosférou. Přestože je kolébkou Cosa Nostry, je zde pro turisty bezpečno a tak se bezstarostně posádka toulá uzoučkými uličkami s trhy – je dnes totiž sobota. Dnes nás opouští Jirka - vrací se trajektem do Neapole a potom aerem domů, do Podolí do lékárny…

<a href="images/Palermo.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 10px 10px 0px; width: 113px; height: 150px; float: left;" alt="Palermo" title="Palermo" src="images/Palermo_small.jpg"></a>

<br>
Kolem osmé večer odplouváme i my, teď již ve čtyřech, směr Mallorca.<br>
Ráno 19. se značnou nelibostí zjišťujeme, že vítr opět stojí za prd a jelikož podělením zbývající trasy na Mallorcu počtem dnů do příletu nové posádky nám dává jasnou představu o potřebné rychlosti, nezbývá, než opět motorovat. Kromě zastávky na koupačku nám další vzrušení přináší až skutečnost, že došel plyn. Jelikož nemám další lahev, doděláváme oběd na lihovém vařiči, který jsem si pro podobné situace raději nechal. Tím je rozhodnuto – musíme zajet na jih Sardinie do Cagliari a plyn koupit.<br>
V pondělí 20. dopoledne konečně vidíme Sardínii a navíc ještě krásně fouká. Do Maríny se mi nechce a tak se v 15:15 vyvazujeme u mola na centrální třídě. Nikdo nás nevyhazuje, tak ještě vyvážeme springy a jdeme do města. Je zase siesta a tak je všude zavřeno. Opouštím posádku a vydávám se do maríny zjistit, kde sehnat plyn. Klučina je tam ochotný, hledá na internetu, zkouší tam volat, ale je siesta… takže dostávám mapku a doufám, e tam budou. Je o docela daleko,ale nakonec jsem to našel. Bohužel je zavřeno, což mne nebetyčně sere. Bez plynu prostě dál pokračovat nemůžeme, takže čekám. Naštěstí asi po deseti minutách chlapík přichází. No, vysvětluje mi, že tu butelu, co mám na výmenu, tak že ta je mi k prdu a ukazuje, co má. No, opravdě nevím, kolikati kilová to lahev je, ale má na výšku téměř metr a to se mi líbí. Stojí 40 euráčů i s redukčním ventilem a zálohou na butelu, takže jsem spokojený. Akorát musím po pár metrech přiznat, že je to kurňa težký. Velkou lahev nesu na rameni a starou malou v ruce. K lodi jsem dorazil s asi čtvrt hodinovým zpoděním, ale když mne posádka viděla, tak mi to i odpustila.<br>
Posádka mezitím našla místo, kde mění lahve s plynem poněkud blíže lodi a také internet našli. Takže jsme ještě vyměnili malou lahev s plynem za 17 euráčů, což se mi zdálo hodně. Na internetu jsme vyřídili vše potřebné, především jsme zkoukli počasí. Předpověď slibuje krásný zadobok, ale těsně před Mallorcou bychom mohli chytnout nepříjemných 30 uzlů proti z Lionské zátoky. Kolem desáté vyplouváme.<br>
21. nám fouká krásný slibovaný zadobok, Kirké letí šest a půl uzle a ještě navíc nám na prut zabrala krásná doráda. Večer si zpříjemňujeme fazolema s chilly.

<a href="images/pred_Mallorcou.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px; width: 200px; height: 150px; float: right;" alt="před Mallorcou" title="před Mallorcou" src="images/pred_Mallorcou_small.jpg"></a>

<br>
22. ráno opět přestává foukat. Na Mallorcu nám zbýva 160 mil, nechceme čekat na ten sajrajt, co se má přihnat z Lionskýho zálivu a tak zapínáme motor. Je mlha a je to docela romantický, pomineme-li ten hučící Zetor. Od včerejška klesnul tlak o 14 hPa za necelých dvacet hodin, takže čekáme, kdy to spustí. Večer začíná foukat protivítr, naštěstí se postupně stáčí na předobok. Postupně jdou dolů všechny plachty a jedeme pouze na polovičku geny. I tak Kirke letí rychlostí 6-8 uzlů. V noci se střídáme za kormidlem jenom s Hynkem. Větrný generátor za zády mi připomíná nálety Meschcersmitů, vždy, když se prudce v poryvu roztočí.<br>
23. ráno se skováváme za cíp Mallorky, vlny se postupně klidní. Zišťujeme škody, kromě jednoho lana na geně, které jsem doufal, že vydrží až na Kanáry, a děsného bince v podpalubí vše přežilo v pohodě, takže mám dobrou náladu. Kolem čtvrté odpoledne jsme dorazili do Palma de Mallorca, dotankovali naftu a vybrali si marínu nejblíže katedrále. Mám se tu setkat s Windwardem, měl by mi dovést novou vlajku jachting.info. Nakonec se setkáváme u nich na lodi, dáve tři vodečky a řešíme můj notebook. Jsem ale dost grogy a tak práci přerušujeme a jdu spát.<br>
24. je ve znamení gruntování, sušení všeho možného, od oblečení až po matrace. Já se sháním po prodejně s plovoucíma podlahami, ale týpci z maríny mně upozornili, že právě někdo vyhodil staré podlážky, ať se jdu podívat, jestli by se nehodily. No, šel jsem se podívat a zistil, že se mi hodí. Hoši z maríny mi ještě půjčili elektrickou pilu a tak dělám konečně obložení sporáku.Večer je obložení hotové, včetně vybroušení a jedné vrstvy laku. Vypadá to dobře a jsem opět jednou spokojený. Nová posádka mi přiletí večer. Večer kluci píšou, že sice dorazili, ale že jim nedorazil batoh, mají objednaný hotel, že jsou unavení a dorazí až ráno. Škoda, byli jsme připraveni na uvítací mecheche a chtěli jsme vyplout, ale jsme unaveni a tak postupně odpadáme.<br>
<a name="Mallorca_Canary"></a><br><br>


<div style="margin-left: 40px;"><b>přeplavba Mallorca  - Gibraltar - Tanger - Madeira - Canaria Islands  25. října - 16. listopadu 2008</b><br>
posádka:<br>

<div style="margin-left: 40px;">Pavel Menšík<br>

Gabriela Marková (opustila na Madeiře)<br>
Josef Marek (opustil v Almerii)<br>
Hynek Remeš<br>
Honza Radil<br>
Michal Skala<br>
Josef Hajzler Bobeš (naskočil v Tangeru)</div><br>
upluto <b>1 570 NM</b></div><br><br>


25. ráno začíná nádherně, kluci (Honza- zákazník z mé bývalé práce a jeho kamarád Michal) dorazili a vybalili dvě kila špeku, čímž si rychle a navždy získali nehynoucí přátelství celé posádky. Kromě toho nám ještě ze sousední lodi, na které končili pronájem, přinesli kluci německý zbylí proviant, včetně kartonu piv, to nevím, jak se dá nevypít… Ale což, byli jsme za to vděčni. K obědu děláme oblíbené fazolky chilly a vyrážíme. Fouká silný zaďáček a tak se pouze na kus geny vydáváme směr Ibiza. Kirké se klátí ze strany na stranu jako opilec a tak nová posádka záhy posílá fazolky ke kontrole rybičkám. V noci se střídají u kormidla zatím pouze „mazáci“,  nově přijevší jsou zatím služby zproštěni.<br>
26. ráno v půl šesté vyvazujeme Kirké vedle benzínky. Našli jsme tu luxusní sprchy s teplou vodou, to je něco, co jsem asi čtyři měsíce neměl a v tom již se ochlazujícím počasí je to rozhodně příjemné. Oběhl jsem si internet a potom jsme si natáhli elektriku a chtěl jsem převrtat závěs sporáku. To nám ale bohužel neprošlo, navíc byla obsluha benzínky naštvaná, že jsme tam dýl, než jsme řekli. Odplouváme, marín je tu dosti a volíme novou strategii. Rychle přistát, natáhnout prodlužku a vyvrtat díry dřív, než nás vyhodí. To se nám hned v první maríně daří a tak zavěšení sporáku je posunuto. Objíždíme ještě přístav v Ibize, kde kotví Alexander Von Humboldt a ještě jeden krásný, leč neznámý plachetník a jedeme dál. Čeká nás 300 mil do Malagy a vítr se nám má stáčet do protisměru. Mám staženou předpověď na sedm dní a nic moc. Má fučet opět pěknej sajrajt přímo z Gibraltaru.

<a href="images/Ibiza.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 150px; float: left;" alt="plachetn&iacute;k na Ibize" title="plachetn&iacute;k na Ibize" src="images/Ibiza_small.jpg" ></a>

<br>
27. byl klidný den, kdy kromě pěkný dorády, kterou jsme si hned udělali k večeři, byla význačná událost až když nám v noci zdechnul motor. Byla vyvařená voda v primárním chladícím okruhu a na teploměru stovka. Ale zřejmě vlastním důvodem, proč motor zdechnul bylo, že došla nafta v denní nádrži. Dolil jsem naftu do chladícího okruhu, přečerpal naftu do donní nádrže a nastartoval motor. Motor běžel jak se zdálo dobře, tak jsme ho pod extra bedlivým dozorem začali zapřahat. Každou chvíli jsem kontroloval teplotu ale vše vypadalo O.K., tak jsem se uklidnil. Psal Pepa Dvorských, že má foukat až padesát uzlů ze západu, ať se vykašlu na jachting a valím to podél břehů na plnej plyn motorem směr Gib. To se lehko řekne, ale hůř dělá, Kirké se o každou vlnu rozplácne a zastaví, takže na motor proti vlnám je to nerovný zápas.<br>
28. za posledních 48 hodin klesl tlak o 21 hPa, což opět značí, že nebude bezvětří. Stejně jako včera, fouká silný předobok, tak se na plachtu a s pomocí motoru probíjíme k jihovýchodnímu cípu Španělska. Chtěli jsme dojet na noc do Garuuchi, ale tahle moje umíněnost nás stála plachtu. Hlavní plachta skasaná na druhý ref při jednom poryvu nevydržela a škubla se. Ona je šitá správně a je poměrně nová, takže se netrhá plachtovina, ale jede šev. Problém je v tom, že se bohužel vytřepala a jedna trhlina pokračovala kolmo ke švu. Navíc to bylo vše těsně nad druhým refem a to je nepříjemné. No nic, škoda. Vracíme se tedy asi pět mil po větru do přístavu Aquiles. Navíc vytéká slaná voda z místa pod kojí vedle motoru. Ještě večer po přistání se na to koukám, ale je to pouze povolená ocelová spona na výfukovém potrubí, dotažení pomáhá, tak alespoň tohle mi zlepšuje náladu zkaženou trhlou plachtou. Objevuji sprchu a zjišťuji možnost šití plachty, ale s plachtou musím počkat do rána. Na sprchu mi také nezbyl morál a tak zalézám do spacáku prosolený.<br>
Středa 29. začíná luxusně – teplou sprchou. A pak pracovně, sundávám roztrhlou plachtu a zjišťuji, že nám ji tu nezašijou. Nejblíž v Almerii, dostávám i telefonní číslo na sailmakera. Bez hlavní plachty je to proti větru naprd a tak dělám takovou opičárnu. Mám tu jednu plachtu, co mi sehnal Ruda Kratschneider, je to materiál jako plech a používám ji jako bouřkový besan. Na hlavním stěžni mám bohužel jiné jezdce než na besanu, ale spásná myšlenka mne ozářila a tak jsme ke stávajícím jezdcům přivázali i ty na hlavní plachtu. Tím jsem získal univerzální bouřkovou plachtu. Hynek natírá dvěma vrstvami laku obroušené kryty luken, takže večer utěsňuji všechny lukny silikonem a přišroubovávám kryty. Stahujeme opět nepříznivou předpověď počasí a  před půlnocí vyrážíme. Fouká příjemný západ a tak je noční plavba příjemná.<br>
Ráno 30. října vítr opět lehá a tak motorujeme. Potřebujeme objet mys Cabo de Gata a pak dle počasí směr Almerie, nebo Malaga. Bohužel nám na mysu začalo funět přímo do rypáku a po pár hodinách bylo jasný, že to prostě nevystoupeme. Foukalo nějakých třicet až třicet pět uzlů. Zkoušeli jsme plachty podpořit motorem, ale měli jsme problém s chlazením při větru z levoboku. Vstup chlazení sekundárního okruhu sice není na trupu ale až na kýlu, ale voda, která se nám tříštila o kýl se natolik obohatila bublinkami vzduchu, že ji prostě črpadlo odmítalo natáhnout, takže se pět začal motor přehřívat. Takže jsem tam tak křižovali jako tupci, na pravobok s motorem, na levobok bez motoru a probíjeli se doslova metr po metru, navíc proti nepříjemnému proudu. Vlny se prohlubovali a situace byla debilní. Potřebovali jsme nastoupat alespoň tak, abychom mohli sjet do Almerie, ale výsledek našeho křižování nemilosrdně zobrazený na displeji notebooku říkal jasně, že tohle nemá smysl. Pak přišla vlna, která se někde cestou z Gibu hodně dlouho sbírala a ta se do boku Kirke vrhla s takovou silou a tak nečekně, že ji ani Kirke nerozdejchala. Zrovna jsem byl u kormidla, stoupali jsme na pravoboku směrem k severu, když se mi najednou za zády nějako divně ztratilo slunce. Instinktivně jsem se přikrčil (dvě až tři vlny, které člověk chytí za krk a skropí ho až k trenkám, dokážou tento reflex vybudovat poměrně rychle, spolehlivě a na věky). Následoval náraz jak od vorvaně a Kirké s sebou smýkla tak o dva metry do závětří. Ze shora na nás spadla cisterna vody. Poměrně vyděšeně koukám, zda jsou všichni na palubě, ale je to v pořádku, parta zmoklejch kohoutů sedí na palubě, každý o nějaký ten kousek jinde, než před momentem. Gábina navrhuje v pět hodin kapitulaci, což se mi moc nechce, ale protože nechci být za zabejčenýho magora, co mu nejde o lidi, nakonec souhlasím. Myslím si sice, že to je taktická chyba, ale do závětří se nakonec těším také, tak se vracíme asi pět mil zpět do zátoky u městečka San Jose. Míjíme místo, kde jsme byli v jedenáct ráno a to moc optimismu nepřidá. Chíli na to kotvíme v zátoce, kde sice slušně fučí, ale alespoň jsme schovaní před vlnami. Kotvíme na nějakých čtyřech až pěti metrech, dno je tu ploché a písčité, takže ideální na kotvení. Hážeme celý padesátimetrový řetěz a později ještě pro sichr druhou kotvu – brutální nerezovou Dunfortku, která nám zajišťuje klidný spánek. Stejně si ale dávám budík a kotvu v noci dvakrát kontroluju. Ale obava je zbytečná, loď se za celou noc neposune ani o píď. Jelikož jsme byli celký den o suché studené stravě, připadá nám hemenex s pražskou šunkou a tlusťákem jako nejvybranější pochoutka.<br>
31. října. Máme tíživě málo času a tak brzy ráno vyrážíme. Potřebujeme Pepíka přiblížit Malaze, odkud mu letí 2. listopadu letadlo domů. Vítr zeslábnul a tak se pouze na motor plazíme podél skal, takže asi po dvou hodinách motorování se prosmíkneme pod mysem Cabo de Gata a pokračujeme na Almerii. Odpoledne přistáváme u pontonu s naftou a čekáme, až zkončí siesta. Po doplnění nafty přejíždíme s potížemi do maríny. Potíže pramení z toho, že Kirke jen nerada při couvání zatáčí kam chci a pokud k tomu ještě fouká, odmítá se Kirké otočit špičkou proti větru při couvání nadobro. Akce Poláků na poslední chvíli zachraňuje jejich loď od rozdrcení pevnou Kirké. Nadále jsme větrem hnáni do nejzažší části maríny, kde se mi s boží dopomocí daří otočit Kirké špicí proti větru na místě ne o moc větším, než je délka trupu. Vyjíždíme ven z maríny s tím, že si na vybrané místo docouváme. Před marínou je dostatek místa, ale ani zde se mi nedaří na couvačku stočit špic proti větru, Kirke vytrvale jede bokem k větru, i když je kormidlo nadoraz a rychlost poměrně slušná. Kleju a volím jinou taktiku. Jedu pomalu vpřed a když jsme přímo proti větru, začnu couvat. Asi napodruhé se to podařilo a tak si to šineme pozpátku do maríny. Máme na to jeden pokus, tak se pořádně nadechnu a jdeme do toho. Musí to být rychlý a přesný, což v případě Kirké vyřaduje extra porci nervů – je těžká a na kormidlo reaguje velmi neochotně. Nakonec jsme to bez obtíží střihli mezi dva motoráky a za chvíli jsme byli vyvázaní. Zjišťujeme sprchy, plachtaře a internet. První a poslední je v pohodě, ale plachtař je potíž. Tak trochu problém je v tom, že zítra jsou dušičky a potom víkend. Spěcháme a tak zvažujeme, že se na to vyprdneme a necháme to spravit v Malaze. Nakonec Jose slibuje, že to udělá do druhého dne.

<a href="images/Almeria.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 150px; float: right;" alt="Kirk&eacute; v Almerii" title="Kirk&eacute; v Almerii" src="images/Almeria_small.jpg"></a>

<br>
1. listopadu přes den nákupy, opravy lodi a couračka s odpoledním hromadným úprkem na jídlo – někdo si dává čtvrtku kuřete, někdo půlku. Vracíme se na loď, prší. Někteří ještě utíkají do sprchy, ale mně stačí to, co nám padá z oblohy. Gábina mi oznamuje radostnou novinu, v Aquili si udělala těhotenský test a by pozitivní. Na Kanárech nás opustí, musí pracovat, aby měla alespoň nějakou mateřskou. V osm večer konečně dorazil Jose, oprava stála 280 Euráčů. To mně poměrně otrávilo. Ale proč být zbytečně slušný a lhát… byl jsem nasranej jak sviňa. Leje jako z konve. Natahujeme Lazy Bag, Lazy Jacky a plachtu, což nám zabere dost času. Drahocenného času, kdy nefouká a při dešti téměř klidné hladiny. Jsme promoklí i přes nepromokavé prádlo. Vyrážíme hodinu před půlnocí. Brumláme na motor a plachty proti slabému větru. Sedím u toho do třech hodin, kdy vystrčíme čumák ze závětří. Fučí proti a jsou velké vlny, nemá cenu motor trápit, skoro nejedeme, každá vlna nás zastaví. Jet zpátky se mi nechce, je to skoro dvacet mil. Rozhoduju se ozkoušet novou drift kotvu profesionální konstrukce. Hážu ji tam, a jdeme spát. Asi kolem šesté hodiny kontroluji pozici a rychlost driftu – něco přes jeden uzel. Jdu se podívat na drift kotvu a zjišťuju, že je utržená, zůstal mi z ní kousek tkalounu. Jako laikovi mi je při pohledu jasné, že to nemohl vydržet, ale asi to někde v kanceláři nějaký inženýrek spočítal, tak to z toho ušili. Dalších 37 Euráčů v řiti a nebýt toho, že jsem lehce podchlazen a nevyspalý, tak asi puknu vztekem. Odlezl jsem do spacáků (plurál je na místě, navlékl jsem oba své spacáky…) a snažil jsem se rozmrznout. Pouze jsem v leže přijímal oznámení posádky. Chtěli jsme se kousek vrátit do blízkého přístavu, kde vypadalo, že by mohlo být pro nás dost vody. Hynkovi s Gábinou se zdálo, že u břehu se zmenšily vlny, tak se zkusili to křižovat proti. Ono to šlo, šlo to těžko, ale postupovali jsme kupředu. V pozdním odpoledni jsem konečně rozmrznul, uvařil jsem dvě poctivé polévky z pytlíku podpořené bujonem a kupou zeleniny a brambor a tou hutnou dobrotou zasytil posádku. Pak jsem vystřídal promrzlé kluky a při západu slunka jsme přistáli v krásném přístavu Almerimar. Je tu marína s plnou hospůdek a obchodů. Protože v noci začíná být již opravdu zima, vytahuju přímotop. Posádka řičí radostí. Večer se jdeme vykoupat a pak mně Michal s Honzou zvou na pivko. Zasičí v nás dva kousky a jdeme hajat.
Podle předpovědi by se mělo v noci opět na chvíli zklidnit a tak dáváme budíček na třetí ráno.<br>
3. ráno budíček ve tři a rychle ven na moře. Nefouká a tak se šine za brumlání Zetůrka směr Gibraltar. Úžasné ráno! Je suprová viditelnost, slunce osvítilo vzdálené vrcholky pohoří Sierra Nevada pokryté sněhem, od úst nám stoupá pára a my pijeme teplé kafe. Bezvětří vydrželo až do odpoledne, kdy se všude kolem stahují mračna a začíná se v okolí blýskat. Křižujeme to na plachtu a motor proti začínajícímu větru. V noci, zrovna, když má službu Gábina, dožene jedna přeháňka i nás. Stahujeme plachty, předpokládám, že to nebude mít dlouhého trvání a tak na motor pouze udržujeme pozici. Za takových dvacet minut je opravdu po vichru a tak opět vytahujeme druhý ref a kus geny. Pokračujeme dál a prodíráme se v dohledu osvětleného pobřeží na západ. Hynek si bere službu za zmrzlou Gábinu.

<a href="images/Europa_Point_wreck.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 10px 10px 0px; width: 200px; height: 150px; float: left;" alt="vrak na Europa Pointu" title="vrak na Europa Pointu" src="images/Europa_Point_wreck_small.jpg"></a>

<br>
4. listopadu ráno se nám naskýtá pohled na vytoužený Europa Point na Gibraltarské skále. Přímo na Europa Pointu je opřený nákladní šíf, rozlomený, zraněný, vlastně už mrtvý. Byly kolem sice boje barvy řluto černé, ale chyběl vrcholový znak, tak jsme to chtěli vzít nejkratší cestou. Jo, ale to proti nám zdáli vystartoval remorkér a vytlačil nás mimo označené pásmo – byly to holt kardinální znaky, akorát že ten který jsme míjeli vypadal jako severní a ve skutečnosti byl východní. Ale byli v klidu. Když jsme míjeli jižní znak, tak jsem se musel smát – byl na něm svislý nápis „New wreck“.

<a href="images/new_wreck.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 0px 10px 10px; width: 107px; height: 150px; float: right;" alt="new wreck" title="new wreck" src="images/new_wreck_small.jpg" ></a>


Těšili jsme se na Gibraltar jako malá děcka – stálo nás to docela značné úsilí a tak jsme se už viděli ve sprchách a potom nahoře, na Gibraltarské skále s opičkama. V Gibu jsme natankovali 140 litů nafty za neskutečných 90 centů za litr. Bohužel ale maríny byly natřískaný a tak nám nezbylo, než zajet zakotvit „na bláto“ do španělské části. Děláme tak trochu harakiri – vyvazujeme se u rybářských lodí opravdu zajimavým stylem, ale po čtvrthodince šmodrchání je Kirké vyvázaná a my se více méně rozutíkáme. Bohužel do Gibu je to daleko, tak jsem zřejmě jediný, který se tam nakonec vydává. Na hraniční přechod je to asi dvacet minut a potom jede autobus, zpáteční jízdenka za euro padesát. Žene mně vpřed sen o nevém foťáku. Tady v Gibu by měly být super ceny a přeci jenom by to chtělo mít nějaké fotky z cest. Nakonec nacházím obchůdek, kde jsou prodavači nějací indové či co, ale velmi ochotní a vedou tu Nikony. Jdu ještě na internet okouknout, jaký že typ jsem si to původně vybral, ale nakonec zjišťuju, že je nad moje momentální finanční možnosti a tak si kupuji sice novější, ale o třídu níž. Zato si k tomu ještě kupuji objektiv „rybí oko“ a těším se na zajímavé fotky. I tak tu nechávám peněz až až, tak se raději pakuju pryč, protože už mi k tomu šikovný prodavač nabízí ještě blesk a zase zajímavě slevuje.

<a href="images/nuda.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 10px 10px 0px; width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="nuda v podpalubí" title="nuda v podpalubí" src="images/nuda_small.jpg"></a>

<br>
Přicházím k lodi zrovna když se kluci vrátili z nákupu a zastavila je zamčená branka na molo. Já přelejzám, ale kluci s batohem proviantu odmítají riskovat a tak se pro ně vydáváme, po zběžném změření hloubky lanem s přivázaným kamenem, s Kirké. Po cestě si lehce Kirké ťukné o šutr pod vodou, ale pokračujeme dál bez uvíznutí. Posádka naloděna, odjíždíme na kotvu a nařizujeme si budík na desátou hodinu, abychom měli správný proud na cestu do Marockého Tangeru, kde máme nabírat Bobše. Bobeš je kapitán z jachty Meguem, poznali jsme se letos na Elbě. Nemá v zimě do čeho píchnout a tak se s náma sveze do Karibiku. Má tam kontakty na práci, tak jak nebudu mít posádku, budu také makat. Na plachty a motor vyrážíme do proudů gibraltarské úžiny. Chvíli jedeme s proudem a tak si pochvaluji, jak dobře je to v pilotu popsané. To ale dlouho netrvá a proud v našem směru mizí a dokonce se zdá, že je mírný protiproud. Je to tu trošku komplikované – voda středozemního moře se odpařuje rychleji, než stačí přitékat ze všech řek, takže se stále gibraltarskou úžinou valí do středozemního moře voda, kromě toho je na Atlantiku příliv, nejvyšší rozdíl hladin je jeden a půl metru, takže tyhle dvě skutečnosti vytváří v úžině poměrně komplikovaný systém různých proudů, dosahující někde až třech a půl uzle.

<a href="images/Kirke_Madeira.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="Kirk&eacute; cestou na Madeiru" title="Kirk&eacute; cestou na Madeiru" src="images/Kirke_Madeira_small.jpg"></a><br>


 5. listopadu. Naštěstí tak silný protiproud jsme nezažili a tak v půl páte ráno píšu Bobšovi SMS, ať sleduje vjezd do přístavu, že jsme již na dostřel. V pět hodin jsme vyvázáni u mola a za chvíli se objevuje vytlemený Bobeš. Posádka ani nikterak netouží projít se po Tangeru, nám se nechce čekat na zbytečné papírování a tak Bobše unášíme z Maroka bez razítka v pase. Ke kormidlu jde Bobeš, pěkně fouká, ale musíme ještě objet cíp Maroka, tak dělá jeden delší šlag k severu až do plavební dráhy a pak stáčí loď na kurz směr Madeira,vzdálená nějakých 750 mil. To už ale dávno spím jak špalek po celonoční plavbě úžinou. Fouká slabší vítr z předoboku, což je úplně něco jiného, než jsem čekal, postupujeme vpřed rychlostí čtyř uzlů a Honza netrpělivě připomíná, že má lístky na koncert Slayerů, který je 17. listopadu a rád by ho stihnul. Hynek s Gábinou se opět koupu na zádi a mně je zima za ně. Nemám nic proti tomu být čistej, ale za tuhle cenu??? Brrrr. Voda Atlantiku je výrazně méně slaná než ve středomoří – to zjišťuji olíznutím vousů po první spršce.  Večer máme rýži s čalamádou z hovězích konzerv a je to móóóc dobré. Nevím co budeme jíst, až Gábina odjede.

<a href="images/doktor_s_fajfkou.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 10px 10px 0px; width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="Honza s fajfkou" title="Honza s fajfkou" src="images/doktor_s_fajfkou_small.jpg"></a>

<br>
6. a 7. listopadu. Nic významného se neděje, občas vítr slábne pod snesitelnou úroveň a tak motorujeme, abychom stihli koncert Slayerů. Alespoň v noci je už tepleji, tak jsou i noční služby příjemnější. <br>

8. listopadu se konečně i vítr umoudřil, dostáváme se pod vliv azorské tlakové výše. Vítr dost zesílil a stočil se na zadobok, jedeme pod plnými plachtami hodinové průměry jsou mezi česti až sedmi a půl uzly, což je dobré. Honzovi dělám radost – říkám, že už v dáli slyším Slayery. Vlny se prohlubují a rozestup mezi nimi zvětšuje, až dosahuje kolem šedesáti metrů. Tak tomu říkám jízda. I těžká Kirké letí, jak by jí narostly křídla. Večer se chytnul malej tuňák a tak doufáme, že se chytne ještě jeden, aby bylo pro celou posádku.<br>

 9. listopadu. Další tuňák se nechytnul a tak děláme z toho prcíka k obědu tataráka, tak aby ochutnali všichni. Tataráček byl suprovej. V 8 večer je vidět v dáli maják ostrova Madeira – hurá.<br>
10. listopadu za svítání se vyvazujeme na mole přístavu Funchal vedle kapitanátu, ale po chvilce jsme přesměrováni jinam – vyvazujeme se bokem k Dalším lodím a jsme ve čtvrté řadě. Na Helgolandu jsme kdysi viděli sedm řad lodí vedle sebe. Je sranda, když chce někdo zprostředka odplout. Jdeme chrunět, měl by tu být ještě Windward, ale nenašli jsme ho.

<a href="images/Olda_a_Jarda.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="Olda a Jarda" title="Olda a Jarda" src="images/Olda_a_Jarda_small.jpg"></a>

href="images/Madeira_ovocny_trh.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 10px 10px 0px; width: 200px; height: 150px; float: left;" alt="ovocn&yacute; trh ve Funchalu" title="ovocn&yacute; trh ve Funchalu" src="images/Madeira_ovocny_trh_small.jpg"></a>


Ráno se probouzíme do nádherného  dne, obloha téměř bez mráčku a teploučko. Jdu vyřídit přístavní formality. Když se vrátím na loď, míjí nás Windward s částí posádky a sděluje bezva zprávu – je tu Olda Karásek. Samou radostí nechávám všeho a peláším na návštěvu. Poslední mail od Oldy jsem měl asi před dvěma měsíci, kde psal, že budou vyrážet z Portugalska. To že se potkáme tak brzo jsem nečekal a jak se ukázalo později, byla to dost náhoda, neboť druhý den ráno odplouvali. Děláme si výlet po městě, navštěvujeme i vyhlášený ovocný trh.Honza nás ještě opouští na vyjížďku lanovkou, ale zbytek to valí na loď. Nohy si odvykly delším procházkám a tak volíme raději dřepění na lodi. To jsme ale lemry líné…

<a href="images/Madeira_kytky.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 0px 10px 10px; width: 200px; height: 150px; float: right;" alt="květinářka na ovocném trhu - Funchal" title="květinářka na ovocném trhu - Funchal" src="images/Madeira_kytky_small.jpg"></a><br>


Večer ještě dorazí na návštěvu Olda Karásek s parťákem Jardou, který sháněl delší přeplavbu již v Libštátě. No, s Oldou to asi delší přeplavba bude... Večer neodoláme podmanivé ceduli před hospodou, která láká na akci tohoto týdne – velké pivo za dva euráče a tak neváháme a jdeme jich pár poslat do hlavy. Nakonec jich je víc než pár, ale to je život. Na druhý den máme zařízené půjčení auta a tak se těšíme na výlet. 

<a href="images/trolove_na_vylete.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 10px 10px 0px; width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="trotlové na výletě" title="trotlové na výletě" src="images/trolove_na_vylete_small.jpg"></a>

<br>

11. listopadu je opět krásné ráno a navíc nás čeká výlet. Bohužel všechny tři lodě, na které jsme vyvázáni dopoledne odplouvají, tak musíme zmiznout. Dost nás to zdržuje, jsem z toho nervní, ale nakonec se vyvazujeme vedle mola místo Windwarda, který jede tankovat a potom směr Salvagem Islands. Olda také odplouvá a my vyrážíme na výlet. Máme Nového Oplíka Corsu benzín 1,2 litru, Honza upozorňuje, že možná chytne nerva a ať se připravíme na výměnu řidiče, holt je zvyklý na svoje čiplý 1,8 turbo benzín. Projíždíme ostrov křížem krážem a musíme uznat, že je opravdu krásný. Je protkán novými tunely, ale na severním pobřeží projíždíme i jeden starodávný, vytesaný, tutově ručo, do skály. Den si zpříjemňujeme obrovskou bulkou narvanou tenkými grilovanými plátky hovězího masa a dalších blbostí – skvělý zážitek… Ještě se jedeme kouknout na typické Madeirské domečky a valíme zpět. 

<a href="images/Madeira_plosina.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px; width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="náhorní plošina na Madeiře" title="náhorní plošina na Madeiře" src="images/Madeira_plosina_small.jpg"></a>


Za volantem jsem již já a tak to krosíme směr Funchal, teda ne že by Honza jel pomalu, ale teď kluci vzadu lítají jako nudle v bandasce. Nakonec přijíždíme ještě o hodinu dřív, neboť jsme se spletli v čase návratu. Přístav je téměř prázdný, všechny plachetnice odjely. Dnes nás opouští budoucí matka Gábina. Hynek ji doprovází a tak jim dáváme čas a jdeme ještě na nějaké to pivo.

<a href="images/Madeira_domecky.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 139px; float: left;" alt="Madeira domečky" title="Madeira domečky" src="images/Madeira_domecky_small.jpg"></a>


Kolem jedenácté v noci vyplouváme, máme před sebou něco přes 280 mil.<br>
<br>
12. listopadu. Valíme to na bočák na plný plachty a letíme chvílema osm uzlů, zdá se, že bychom ten Atlantik za tři týdny přejet mohli. Teda bude-li již foukat passat. Každopádně jelikož nikdo z transatlantické posádky nespěchá chci se stavit za černouškama v Mindelu na ostrovech Cabo Verde. V noci míjíme souostroví Salvegem Islands, které jsou přírodní rezervací a je potřeba vyzvednout si povolení ke vstupu již ve Funchalu. My však nemáme čas stavět, nová posádka mi přiletí 13. večer na Gran Canaria.<br>
13. listopadu pokračujeme ve svižné plavbě, v noci refujeme, protože se již poměrně obtížně kormidluje a rychlost po zrefování téměř neklesá. Večer kolem osmé hodiny vplouváme do Las Palmas – v maríně není místo a tak nás vyhazujou na kotvu. S Bobešem a Honzou jedeme na gumáku do maríny pohledat sprchu, jenže na rozdíl od Honzy máme s Bobešem ještě chuť na pivenko. Sprchy jsme nenašli, za to se mi ozvala nová posádka a tak se po krátké chvíli setkáváme jak jinak než v hospodě. Honza se nervózně ošívá, bo je tam jenom ve slipáčích. Takže nakonec bereme novou posádku s sebou na loď. Původně jsem teda myslel, že dnes stráví noc někde na hotelu a my budeme mít čas poklidit a hlavně, po tom letu z Madeiry, vysušit loď. Naskládáni jako sardinky usínáme.

<a href="images/Gran_Canaria.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="Puerto de Sardina - Gran Canaria" title="Puerto de Sardina - Gran Canaria" src="images/Gran_Canaria_small.jpg"></a>

<br>
14. listopadu ráno kluci jedou na nákup, aby bylo co posnídat. Potom jedu s Bobešem a Rudou koupit lahev na potápění a olovo. Kupuji i kupu vlajek Karibských ostrovů, které navštívíme. Před polednem opouštíme Las Palmas a jedeme na Tenerife, kde vystupuje Honza s Michalem. Michal se chce ještě koupat, tak stavíme na severozápadním cípu ostrova Gran Canaria. Ukrutně tu funí, je zima ale Michal tam přece jenom vleze. Je taková zima, že ani Hynek do vody nejde. Pokračujeme dál a jíme špagety. Za soumraku Ruda, tak jako většina nově příchozích, odevzdává svoji večeři moři. Bohužel na návětrné straně, což bych od kapitána, notabene se zkušenostmi z Baltu, nečekal, takže paluba je částečně pokryta na asi jeden a půl centimetry dlouhé nakousané kousky špaget s trochou červené čalamády, mletý parmezán splývá s okolím a rozeznat nejde. Honza se těší, že na něho nevyjde služba, tak děláme drobné opravy rozpisu služeb a již službu má. Protestuje, ale marně. Naštěstí ho z toho vysekává Bobeš. Dohadujeme se ve třech, že to odkroutíme po třech hodinách s Bobešem, Hynkem a já. Ráno ve tři bychom tam mohli být. Šetříme novou posádku a tak jedeme jenom na kus geny. Když jdu o půlnoci ke kormidlu já, vítr již je dost slabý a moře se též viditelně zklidnilo, takže rozbaluji celou genu. Máme rychlost opět kolem pěti uzlů. Ve tři ráno se vyvazujeme na mole přístavu Santa Cruz de Tenerife a zjišťujeme, že tu nemají místo. Ale prý snad ráno někdo odjede. Vyvazuji ještě loď víc do šířky a přidávám zbytek fendrů – je den po novu a tak je tu rozdíl mezi přílivem a odlivem dva metry. Jdu se instalovat do spacáku. V noci se ještě jednou budím, abych zkontroloval, jak si stojíme, ale vše O.K., tak pokračuju v napočatém spánku.

<a href="images/Goodbye_drink.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="drink na rozloučenou a potom aero...." title="drink na rozloučenou a potom aero...." src="images/Goodbye_drink_small.jpg"></a>

<br>
Ráno 15. listopadu jdu vyřídit do kanceláře papíry. Potřebujeme dobít elektriku a nabrat vodu. Suše konstatují, že jiné místo pro nás nemají a já se po dlouhé době vztekám. Zdá se mi ptákovina platit za to, že jsem uvázaný u betonu bez elektriky a vody. Slečna slibuje, že zjistí jestli někde volno není a tak do hodiny se u nás někdo staví. Houbelec hodina, kulivá tomu jsem ani nešel do města. Naštěstí odpoledne k nám přijíždí člun z maríny a ukazují místo, odkud by měla odplout loď a kam se tedy potom můžeme nasáčkovat mi. Loď asi po další hodině odpliuvá a tak se stěhujeme i my. Trošku se nechce chytnout zpátečka, ale nakonec se chytne a tak couváme na nové místo. Stojíme jednou stranou u katamaranu.kde je rodinka frantíků a druhou u mola. Frantíci se trošku báli, když jsme se na ně valili, ale nic extra se nedělo, Kirké poslušně vklouzla na přidělené místo a my se napojili na elektriku. Do baterek valilo 35 ampér, což mi trošku dělalo vrásky na čele. Vím, že jsme elektrikou cestou z Madeiry nešetřili, ale tohle jsem přeci jenom nečekal. Zkoušíme sprchy, posádka mi našla WiFi připojení zadarmo a kluci vyrazili zjistit, kdy jim jede něco na letiště. Když jsme se k večeru opět sešli na lodi, dali jsme drink na rozloučenou a pak nás stará posádka opustila.<br>
<a name="Canary_Caribe"></a>
<br><br>

<div style="margin-left: 40px;"><b>přeplavba Kanárské ostrovy - Kapverdské ostrovy - Karibik  16. listopadu - 12. prosince 2008</b><br>
posádka:<br>

<div style="margin-left: 40px;">Pavel Menšík<br>

Hynek Remeš<br>
Josef Hajzler Bobeš<br>
Martina Miclíková<br>
Ruda Mertlík</div><br>
upluto <b>3 133 NM</b></div><br><br>

16. se tedy již budíme v definitivní sestavě, která pokračuje přes Atlantik. Nejdůležitější je udělat škatulata batulata, což se ukazuje jako logistický oříšek. Z Kapitánské kajuty se totíž v mezidobí vyklubalo skladiště, takže jsem si tam nemohl přenést svoje věci, abych uvolnil místu Rudovi, který notabene v mé kajutě měl velkou kufrtašku s věcma na potápění. Ale s využitím přední koje jako meziskladu jsme to nakonec zvládli a všichni byli nastěhováni tam, kde budou lehávat cestou přes "Velkou louži". Na dnešek máme naplánované opravy a údržbu před vyplutím. Kromě toho dnes chceme, pokud to bude možné - je totiž neděle, nakoupit proviant, abychom mohli druhý den brzo vyplout. Proviant je nakonec nakoupen i přes to, že je neděle a postupně mizí v útrobách lodi. Jako vrchní provianťák byl tak nějako přirozeným výběrem vybrán Hynek. Vzal to dost zodpovědně a tak se nebojím, že bychom neměli co do morďiček.Byli jsme večer natolik spokojeni s pracovními úspěchy, že jsme se šli odměnit několika točenými rádoby pivy.<br>

<a href="images/proviant.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px; width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="proviant se stěhuje do &uacute;trob Kirk&eacute;" title="proviant se stěhuje do &uacute;trob Kirk&eacute;" src="images/proviant_small.jpg"></a>



17. ráno ještě klušu na internet stáhnout počasí na týden dopředu. No potěž, má nám cestou na Kapverdy foukat nula-nula-prd, tak jdu sdělit posádce, že zase až tak moc s odjezdem nespěcháme. Odjezd jsme naplánovali na jednu hodinu. Jdu na marínu zaplatit stání a potom znova na internet. Po návratu na loď vaříme oběd a ve tři hodiny vyplouváme. Bohužel tu není benzína, tak se musíme ještě stavit pro naftu v nedalekém Puerto to Radazul. Tam dojíždíme v pět hodin a doplňujeme nádrže za těžko uvěřitelných 0,823 Euro za litr. V 1730 odplouváme,vytahujeme všechny plachty a máme před sebou 840 námořních mil do přístavu Mindelo na ostrově Sao Vicente v Kapverdském souostroví. Přešla přes nás studená fronta přímo učebnicová, fotím si ji a jsem zvědavý, co bude na fotce vidět. Uháníme si to s krásným větrem a vlnami v zádech šest uzlů kurzem 220 směr černoušci v Mindelu. Noční šichty si rozdělujeme zatím bez Martiny pouze chlapi po třech hodinách. Na mně vyšla od pěti do osmi ráno, což je za normálních okolností nejlepší služba. Ale čistý zadní vítr a vlny samozřejmě nemohly Kirké nechat jen tak bez povšimnutí a tak si s Kirké házely ze strany na stranu. Vylitý olej ve skříni s nádobím způsobil, že se hrnce, kastroly a pánvičky šmíkaly jak zběsilé a narážely tu do boku lodi a tu zase do dviřek. Suma sumárum, ten kdo měl odslouženou tříhodinovku lehnul a unevený usnul, kdo měl službu před sebou, pouze se bezesnů převracel. Každopádně bylo fajn, že nám to tak hezky jelo, neboť podle předpovědi mělo být téměř bezvětří. V noci stahujeme besan a rolujeme genu na 1/2, loď se zklidňuje a jde lépe ovládat. Nakonec srolováváme genu celou. Ruda se nějako nemohl od kormidla odlepit a tak odkroutil téměř celou Bobšovu službu. Nakonec to dopadlo tak, že si Bobeš odkroutil moje tři hodiny, takže jsem se místo u kormidla převaloval v pelechu.<br>
 18. listopadu. Tak dnes má bráška narozky a proto při raním pálení červa připíjím i na jeho zdraví. K snídani si mažeme chleba a  potom se poklízí loď. Hynek dělá pořádek ve skříni s nádobím, takže je konečně v lodi jakž takž ticho, pouze skleničky cinkají ve skříni. Rozrolováváme genu na 2/3, odpoledne na ni dáváme spinakrový peň  a hlavní plachtu přehazujeme na pravobok. V 1330 se chytla zlatá doráda střední velikosti. Děláme ji  na grilu, navrchu ještě zapíkáme cibulku a plátky rajčete, jako příloha jsou brambory v papiňáku. S obavami o další zásoby zjištujeme, že jsou dvě velké brambory nahnilé. Ryba je výborná a tak si další starosti o proviant nepřipouštíme. V šest hodin zaznamenávám polohu, máme za sebou od včerejška hezkých 137 mil a do Mindela nám zbývá 703 mil. O hodinu později se  rozdrnčí brzda navijáku a tak máme postaráno o oběd na další den. Postupně si zalézáme do spacáků. Ještě z dáli k mým uším doléhá Rudův dotaz, jestli bude něco k večeři, ale všichni jsou siti a já si uvědomuji, že jsme dnes podle vzoru Oldy Karáska byli na dvou jídlech. Prý to stačí a je to pravda. Dobrou noc a krásné sny.

<a href="images/neznama_ryba.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="nev&iacute;me, co je to zač, ale byla dobr&aacute;10" title="nev&iacute;me, co je to zač, ale byla dobr&aacute;" src="images/neznama_ryba_small.jpg"></a>

<br>
19. listopadu. Noc byla klidnější než včera, však to jistě poznáme i na uplutých mílích. Jdu ráno vykuchat rybu, kterou jsme včera chytli. Je to docela macík, bude nám s přehledem stačit k hlavnímu jídlu. V jedenáct hodin začínáme s přípravou. Budeme dělat i polévku. Na gril by se naráz rybka nevešla, tak ji děláme nejdřív na vysoké podkovy, potom ji ještě vykošťujeme, aby bylo něco v polévce. Rybka jde do trouby, nejdřív vespod plech vyložíme natenoučko nakrájenou slaninou, nato příjdou špalíčky ryby. Po nějaké chvíli přelejeme konzervou loupaných rajčat a dusíme. Na to příjdou zapéct kroužky cibule a rajčat. K tomu jako příloha rýže z papiňáku. Nikdy jsme ji v papiňáku nikdo nedělali, ale pět minut vařit a deset minut odstát a byla zlatá. Přecpali jsme se a tak nějak jsme polehali k odpočinku. Rozdrnčel se opět prut, ale byl to planý poplach,ryba se zřejmně vyvlékla. O půl šesté nás ještě z lodi vyžene stádo delfínů, ale ne nadlouho. Dlouhým pobytem na lodi zhýčkaný  Hynek říká "...až budou skákat metr z vody, tak mně vzbuďte" a opět zalézá na bidélko. V šest opět zjištujeme polohu a do Mindela nám zbývá 583 mil. O půl sedmé střídá Martinu u kormidla Bobeš a po chvíli nás volá na palubu. Kolem nás jsou obrovské velryby. Pravděpodobně dvě, jedna pluje neustále zhruba třicet metrů za naší zádí  a pravidelně se vynořuje nadechnout. Druhá se kolem nás motá a máme ji jednou na pravoboku, podruhé na levoboku, k nádechu se vynořujenepravidelně a pokaždé jinde. Běžím sice pro foťák, ale s každým propáslým vynořením je jasné, že fotka nebude. Rychle ubývá světla a když se mi konečně podařilo cvaknout velrybu při vynoření, je již expozice příliš dlouhá a fotka tudiž rozmazaná. Bobeš kličkuje, aby velryby setřás, ale ty se nás drží jako klíště, zřejmě jsme se stali vůdčím skupiny. Opustily nás až kolem desáté hodiny. Trochu jsme se těšili, že s námi vydrží do rána, abychom si je mohli vyfotit, tak snad ještě nějaké potkáme.

<a href="images/Hynek_s_panakem.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="rann&iacute; p&aacute;len&iacute; červa" title="rann&iacute; p&aacute;len&iacute; červa" src="images/Hynek_s_panakem_small.jpg"></a>

<br>
20. listopadu se budíme do krásného slunečného dne bohužel přestává téměř foukat. Ráno vytahujeme z vody zlatou dorádu, ale není to na celé jídlo, bylo by to pouze na gril na chuťovku, a tak ji pouštíme. Akorát že jsme si zapoměli přát tři přání. Na příště musíme mít nějaká připravená. K snídani dáváme rybí polévku, kterou jsme včera uklohnili. Hynek s Rudou se koupají na laně a o půl jedenácté startujeme motor. Při brumlání motoru se toho zrovna moc dělat s lodí nemusí - nejsou velké vlny, tak zapínáme autopilota a lenošíme. Povětšinou čteme. Já jsem začal číst "Toxický squat" ale nějak se do toho nemůžu začíst, je to docela humáč, do čeho lidi můžou spadnout.

<a href="images/Ruda.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="je vesel&aacute; n&aacute;lada" title="je vesel&aacute; n&aacute;lada" src="images/Ruda_small.jpg"></a>

<br>
21. listopadu se služby nějako nepovedly - Bobeš spal vepředu na člunu a občas se prý probudil a zkontroloval okolí, ale brumlali jsme na motor, kormidloval autopilot a mně na službu nikdo nevzbudil. Teda, to bohuzel neznamená, ze jsem spal do devíti. Ještě za tmy mě budí Ruda, že tam občas píská alarm. Je to mazání motoru. Doléváme do motoru Tři litry oleje a jdeme opět hajat. V deset hodin naštěsí začíná foukat, tak taháme plné prádlo a vypínáme motor. Fouká zadobok a jedeme pět uzlů, později vítr trošku zesiluje a Kirké pluje vstříc Kapverdským ostrovům rychlostí šesti a půl uzle. Ještě jedno vytržení ze stereotypu nám přinesl dnešek. Někdo omylem otočil na záchodě jiným ventilem než měl a tak srajdy ze záchodu místo do oře putují do kýlu. Naštěstí si toho velmi záhy všiml Bobeš, který spí v kajutě vedle motorového prostoru a tak jsme to z lodi v mžiku vypumpovali a ještě několikrát vypláchli.

<a href="images/langose.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 0px 10px 10px; width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="v&yacute;born&eacute; Hynkovo lango&scaron;e" title="v&yacute;born&eacute; Hynkovo lango&scaron;e" src="images/langose_small.jpg"></a>

<br>
O další zábavu jsme měli postaráno, když si Bobeš všimnul, že s námi plujou tuňáci. Pluli kolem přídě a tak jsme hned doběhli pro harpunu. První rána byla mimo, ale druhá již byla lépe mířená. Bohužel, ne tak dobře mířená, aby šla do hlavy a tak tuňák mizí i s šípem harpuny. Škoda tuňáka, škoda šípu. Co sakra plujou s lodí, když mají padesát metrů za lodí připravenou krásnou gumovou chobotničku. Doufali jsme, že si nakonec chobotničky všimnou, ale bohužel jim byla naprosto lhostejná. K obědu dělá Hynek langoše z kila mouky, takže jsme se nadlábli. Jako předkrm byl ještě zbytek rybí polévky. Bobeš se rozhodl udělat ještě zákusek - tajemství šéfkuře nazvané "Vyvrhnutá čokodirka". Byl to čokoládový pudink, jenže návod byl ve španělštině. Příprava byla poměrně zábavná, neboť se nakonec ukázalo, že tenhle puding, se nevaří. Jsme přejedění a tak se opět rozlízáme do spacáků.

<a href="images/Bobes.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="Bobe&scaron;" title="Bobe&scaron;" src="images/Bobes_small.jpg"></a>

<br>
Je sobota 22. listopadu a na mně vyšla noční služba od pěti do osmi. Za tmy Kirké asi dvacet minut provází stádečko delfínů, jejichž hbitá těla osvětluje měsíc. Jinak fouká dost na nic, chvílema to jede pěkně, ale potom najednou foukat přestane, příjde pár větších vlnek a Kirké tancuje ze strany na stranu. Před osmou hodinou se konečně rozfoukává pravidelně, vypadá to, že by to mohl být již pasát. Těsně před osmou hodinou nám zbývá 299 mil na Kapverdy. K snídani jsou párky - voda z párků a zbytek třeného česneku v oleji  ze včerejších langošů bude základ na česnečku k obědu. Průměrná rychlost se ustálila na sedmi uzlech, v pondělí dopoledne bychom měli být v Mindelu. Odpoledne se nám konečně daří prolomit smůlu, která nás provází od chvíle, kdy jsme dali život poslední dorádě. Neptun se na nás asi naštval a tak jsme byli bez jediného záseku. Až teď - konečně zásek. Byl to tuňák, ale bohužel jsme měli příliš velkou rychlost a máme málo šňůry, takže jsem byl nucen dotáhnout brzdu víc, než bylo vhodné a tuňák, ještě plný sil v právě načatém boji, bere roha i s naší poslední gumovou chobotničkou. Shit! Naštěstí se utrhnul těsně za návnadou, takže nám zůstalo olovo. Gábina nám tu nechala svoji krabičku s návnadami a tak vybírám z ní. Je tam pěkná červená rybka s trojhákem, všechno ostatní mi příjde divný - teda alespoň kdybych byl já ryba, tak bych si podobných potvor nevšímal.

<a href="images/dobra_nalada.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="hlavně mus&iacute; b&yacute;t dobr&aacute; n&aacute;lada" title="hlavně mus&iacute; b&yacute;t dobr&aacute; n&aacute;lada" src="images/dobra_nalada_small.jpg" ></a>

<br>
Nahazujeme a za chvíli máme záběr. Vytahujeme dorádu, není sice největší, ale poučeni z minula ji taháme na loď. Bohužel ve chvíli, kdy je svléknuta z návnady, sebou Kirké smýkne na vlně a doráda se pomalu, ale nezadržitelně, sune k okraji paluby. Musím se chytnout zábradlí, když se natahuju pro rybu, ruka sevře již jen vzduch. Naštěstí se na nás Neptun nerozhněval a za chvíli taháme další. Je o kusanec větší a my se ruzhodujeme, že teď když berou, nebudeme dělat zásoby a putuje hned na gril. Spořádáme ji jen tak bez přílohy jako dezert a jdeme chrupat. No chrupat není tak oupelně sptávný slovo, protože jak se druhý den shodujeme s ostatními, poslední dobou spíme nějako bídně.<br>
Neděle 23. listopadu je sedmý plavební den. Cesta na Kapverdy je pomalejší, než jsme čekali, ale nikdo extra nespěchá, neb nikdo ještě namá koupenou letenku zpět do Čech a tak se všichni těšíme na Kapverdy. V devět hodin nám zbývá 145 mil, takže za posledních 24 hodin jsme ujeli zhruba 140 mil. Na to, že nám fouká ze zadoboku, to není špatný. K snídani jsou míchaný vejce.

<a href="images/dolphins.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="delf&iacute;n&iacute; cirkus" title="delf&iacute;n&iacute; cirkus" src="images/dolphins_small.jpg"></a>

<br>
V poledne se chytla doráda, kterou jsme opět udělali jako lahůdku na grilu ke svačině a mezi tím se už dělal oběd - čerstvé vepřové plátky na grilu s bramborem a omáčkou z protlaku, cibule a koření. Přípravu oběda přerušil příjezd delfíního cirkusu (<a href="dolphins.WMV">krátké video</a>), přeci jenom je neděle a to se sluší trochu kultury. Málem jsme kvuli nim zapomněli na brambory v papiňáku. Horší je, že i vítr se tak nějako vyčerpal a zřejmě po nedělním obědě odpočívá. Díky vlnám a proudu si však stále zachováváme rychlost kolem čtyř a půl uzle a Mindelo je od nás nyní vzdálené 112 mil. V šest hodin balíme grot a genu, takže samozřejmě, že ve čtvrt na sedm začíná foukat - lehce z boku, ale foukat. Tak zase plachty nahoru. Žádná převratná rychlost, ale alespoň ztichnul motor.

<a href="images/olihen.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="oliheň" title="oliheň" src="images/olihen_small.jpg"></a>

<br>
Ve třičtvrtě na osm přichází silný záběr na prut, tak k tomu běžím a s citem se s neznámým na druhé straně peru. Boj je to lítý, mám radost, že to nebude dorada a již se těším na tuňáka. Po dvaceti minutách je dobojováno, svítíme si do vody čelovkou a vypadá to zprvu, jakobychom vytáhli igelit. To nás samozřejmě rozmrzelo, taháme to na palubu a ejhle, pěkná oliheň. Máme štěstí, nic takového jsem ještě na lodi nechytil a ani neslyšel, že by někdo ze známých chytnul. Fotíme se s ní všichni a máme z toho druhé vánoce. Porcování však necháváme na druhý den, Hynek totiž chce ještě provést podrobné prozkoumání neobvyklého hlavonožce. Návnadu raději vytahujeme na noc z vody, aby se opět něco nechytlo :-). Při noční vachtě nás provázejí delfíni a krásně světélkují. Fouká nula nula prd a my se jen pomalu přibližujeme k Mindelu. Navíc je téměř uplně zataženo a měsíc vychází až ráno v pět hodin, takže je totálně prd vidět a kurs se drží velmi obtížně.<br>
Ráno 24. listopadu je smutné, všem je jasné, že původně dopolední příjezd do Mindela se nekoná a budeme rádi, pokud tam budeme navečer. Naštěstí nám náladu vylepšují hned dvě ranní dorády, které Hynek stačil vytáhnout dřív, než se posádka probrala. K snídani je ovesná kaše, takže pro mně pešek. Zalévám si cereální čokokuličky mlékem a jsem rázem také spokojený. Po snídani se vrháme na oliheň. Vyvrhnout, očistit a šup testovací vzorek na gril. Jako vzorek byla vybrána dvě dlouhá chapadla. Pořádně jsem je mnul v ruce, aby byl měká.Šup na gril a po chvíli již mlaskáme. Je to v podstatě poprvé, co se mi podařilo udělat takovou potvoru jinak, než v octové vodě do salátu. Kdykoli jsem zkoušel na grilu nebo osmažit chobotnici, byla z toho neskutečně odporná guma... Testovací vzorek dopadl na výbornou a tak jdu nakrájet a ogrilovat ostatní chapadla a hlavu. Zůstává nám obří tělo a to asi dáme k obědu. Dáváme si pivko a v oparu jsou již vidět ostrovy Mindelo a Sao Nicolau. Protože se nám chytla další, a to docela velká, doráda, udělal Bobeš k obědu dorády v troubě zapečené s mrkví, cibulkou, rajčatama a vajíčkem. Jako příloha byla, poměrně netradičně, zvolena čočka. Z Bobše se stává velký kuchař. Protože už stejně na úřadeh nikoho neseženeme, nikam nespěcháme a tak ve slabém větru pokračujeme na plachty. Do Mindela doplouváme o půl desáté pod plnými plachtami.

<a href="images/Nautik_Club_Mindelo.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="Nautik Club Mindelo" title="Nautik Club Mindelo" src="images/Nautik_Club_Mindelo_small.jpg"></a>

<br>
Já s Bobšem nemůžeme odolat nočnímu přístavu a vyrážíme ochutnat život. Mezi místními černoušky náš příjezd pod plachtama udělal dojem a všichni hned vědí, z které to že jsme lodi.<br>
Jdeme do Clubu Nautico - tam by se asi mělo začínat. Potkali jsme tu českou loď, v baru sedí tři členové posádky a tak sedáme k nim. Dáváme nějaký to welcome pivo, hraje živá muzika a je dobrá atmoška. Bar opouštíme s přehledem poslední a potom ještě vyrážíme do nočního města. Dobrá akce!

<a href="images/Mindelo.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="rozbřesk nas Mindelem - nová marína" title="rozbřesk nas Mindelem - nová marína" src="images/Mindelo_small.jpg"></a>

<br>
25. ráno přejíždíme s lodí  do maríny. Úřady jsem dopoledne nestihl, tak jsem šel čekat do Clubu Nautiko, odpoledne jsme se tedy konečně proclili a tím zlegalizovali náš pobyt v Clubu. Couráme po městě více méně každý sólo a scházíme se opět až večer v Clubu. Naši šli brzo do hajan, tak zůstávám ještě s posádkou sousední lodi, ale dnes opouštíme zábavu brzo, daleko před tím, než zaklapnou dvěře za posledním hostem. Po včerejšku je holt únava, Bobeš dnes vůbec nevylezl z pelechu (teda já ho neviděl, ale prý byl jednou na záchodě a cígu a podruhé se obětoval na stravu...).

<a href="images/Mindelo_nabrezi.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="Mindelo n&aacute;břež&iacute;" title="Mindelo n&aacute;břež&iacute;" src="images/Mindelo_nabrezi_small.jpg"></a>

<br>
26. jsem ráno vzal foťák a šel pro pečivo, aby měla posádka čerstvé, až se probudí. Když jsemse vrátil, byla už hladová posádka notnou chvíli vzhůru. Dnes je již potřeba přemýšlet na pokračování plavby, je tu pěkně, ale před námi je ještě kusanec cesty. Takže dnešní den je ve znamení dokupování proviantu. Ovoce a zelenina je tu drahá a bídná. S plynem jsme měli vetší úspěch, Bobeš přitáhnul dvě velké lahve butanu se stejným šroubením,jako mají standardní Camping Gas lahve, takže nebudeme potřebovat další redukci. Odpoledne ještě dobíráme vodu a s dobytými baterkami opouštíme marínu a kotvíme o kousek dblíž břehu, než včera. Plánujeme ještě návštěvu ostrovu Sao Antao, je tam půvabné místo s názvem Tarrafal a máme to cestou. Není to daleko z Mindela a tak padlo jednohlasné rozhodnutí jít se důsojně rozloučit s romantickým Mindelem. Rozlučka se zvrhla v nehoráznou chlastačku, neodvážím se tvrdit, že zůstal někdo z naší posádky střízliv. Částečně za to mohla i skutečnost, že jsme seděli u stolu s chuligánama z druhé lodi. Vystřízlivěli jsme až při placení. Ukázalo se, že musíme jít podojit bankomat, tak jsme s Hynkem vyrazili. Hynek vybral escudos, mě, nevím proč, bankomat kartu sežral. Cítím se nesvůj, bo tu nefunguje Vodafone a tak nemohu ani kartu zablokovat, ani převést peníze, zkrátka jenom doufat, že bankomat kartu za hodinku nevyplivne na ulici. Když dorazíme do Clubu, zjišťujeme, že už posádka druhé lodi zaplatila i za nás. Tož jím jdeme dát peníze na loď, bohužel ale odplouvají ráno také a nechtějí escudos, ale euráče. Prima, tak to nám zbyl pěknej balík na Tarrafal. Jsou naštvaní, což moc nechápu, prostě se to trošku zvrhlo a neměli jsme keš, od dob, co vynalezli bankomaty v tom nevidím problém. Odplouváme o půl čtvrté ráno.

<a href="images/Bobes_langusty.jpg"><img style="border: 0px solid ;   padding: 10px 0px 10px 10px; width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="Bobe&scaron; s langustama" title="Bobe&scaron; s langustama" src="images/Bobes_langusty_small.jpg"></a>

<br>
27. listopadu doplouváme za svítání do zátoky před malým městečkem Tarrafal. Není tu přístav, stojí se tu na kotvě. Hnedle po příjezdu se k nám řítí místní rybáři a nabízejí langusty, nakonec, neboť máme ze včerejška dostatek místních peněz, kupujeme tři kousky po zhruba deseti eurech za kus. Děláme je k snídani a potom se chystáme na invazi. Hynkovi sekupodivu na břeh nechce a tak hlídá loď. Ve srovnání s Tarrafalem je Mindelo bohaté město. Ale na rozdíl od ostatních míst na souostroví tu mají veliké bohatství - teče tu voda, teda spíš pramínek, ale ten dokáží místní zemědělci mistrně využít a tak se již za pár okamžiků díváme na neskutečné dílo lidského úsilí a důmyslu. Jsou zde sice vidět litinové zbytky koloniálního vodovodu, ale ten již definitivně pozřel zub času. Místo toho je zde soustava terasovitých políček, které jsou zavlažovány vyspádovanými kanálky. 

<a href="images/Tarrafal_decka.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="děti v Tarrafalu - Sao Antao" title="děti v Tarrafalu - Sao Antao" src="images/Tarrafal_decka_small.jpg"></a>

Pěstují zde nějaké hlízy. Několik místních kolchozníků zasazuje nové hlízy a mistrně vyrábějí v nově vzniklém políčku závlahový systém, jiní osekávají sklizené hlízy. Odseknutý vršek ze sklizených hlíz slouží jako sazenice pro další úrodu. Cestou potkáváme několik žen, jak jdou s vědry krmení ven z vesnice. Následujeme je za vesnici, kde v ohradách z kamení mají ustájená prasata. 

<a href="images/Tarrafal_policka.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="Tarrafal - obdělávcaná políčka s důmyslným způsobem zavlažování" title="Tarrafal - obdělávcaná políčka s důmyslným způsobem zavlažování" src="images/Tarrafal_policka_small.jpg"></a>


Vypadá to, že každá rodina, která si to může dovolit,má za vesnicí malou kamenou ohrádku s čuníkem. Jdeme zpět do vesnice a zastavujeme se v obchodě na občerstvení. Bobeš si kupuje fantu, zbytek kupuje dohromady vodu a "nějakou" limonádu. Ukazuje se, že limonáda má nějakých 5 % alkoholu. Sedí se tam dobřa a tak dáváme ještě druhou litrovku, tentokrát již vychlazenou z lednice. Je o poznání lepší, ta první byla z toho vedra již nějaká unavená.

<a href="images/Tarrafal_cunici.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="Tarrafal - kdo na to má, á čuníka" title="Tarrafal - kdo na to má, á čuníka" src="images/Tarrafal_cunici_small.jpg"></a>

 Kupujeme ještě jednu lahev navečer a pixlu sušeného mléka (pixla má kilo osmdesát a byl to móóóc dobrej tah). Jdeme zpět na loď a cestou si dohadujeme v jedné domácnosti oběd. Prasátko nemají, ale bude kuře. Máme přijít v jednu hodinu, takže máme hodinku čas. Jdeme pro Hynka a koupeme se na pláži před zakotvenou lodí. Přicházejí místní hoši a šikovně chytají v příboji ryby s velkým úspěchem. Přijíždí kolegové češi, ještě na ně mávám a pádím na oběd. Oběd byl impozantní od samotného začátku. 

<a href="images/Tarrafal_obed.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="Tarrafal - prostřená tabule" title="Tarrafal - prostřená tabule" src="images/Tarrafal_obed_small.jpg" ></a>

Po našem příchodu paňmáma mistrně strhla ubrus a před námi se objevil úhledně prostřený stůl, který byl již za chvíli dozdoben přineseným pokrmem. Bylo kuře s bramborem a baby karotkou a jako příloha rýže. Snědli jsme všechno a potom ospale lenošili na terase, zatímco se Martina vydala do obchodu směnit poslední lodní escudos za stravu. Dorazili jsme na loď, nefoukalo a tak jsme lenošili. Po chvíli ze zátoky mizí česká loď, ani se nepřijeli rozloučit - divné. Čeká je dva až tři týdny samotky, asi si již snaží zvykat. Odplouvají na motor směr Amerika. Nepříjde mi rozumné začínat plavbu přes velkou louži na motor a tak se dohadujeme s posádkou, že budu spát na palubě a pokud začne foukat, vyrazíme. <br>
V deset hodin začíná pofukovat, tak zvedáme také kotvu a vydáváme se na plavbu pod plnými plachtami, což je genoa, kosatka,hlavní plachta a besan. Před námi je 1991 mil na ostrov Barbados. Je to taková předsunutá hlídka pásu ostrovů Malých Antill. Odtud je to ještě zhruba sto mil na Martinique - cíl naší plavby a splněný sen členů posádky- zde končí naše přeplutí Atlantiku.<br>
Pátek 28. listopadu začíná nepříjemně již noční plavbou, během níž mám několik budíčků. Přifukuje a tak nejdřív sundáváme besan, loď se o poznání zklidní a pokračujeme dál. Další noční probuzení je ještě horší - roztrhlá hlavní plachta. Sakruju snad jen v duchu a kasáme plachtu dolu. Teˇse s tím nic nenadělá, tak se jsu zavrtat do spacáku. Do třetice ráno zjišťuju, že jsou zaseknuté (zavřený zámek zevnitř) dveře na hajzlík. Naštěstí se podařilo dveře otevřít bez poškození. Hlavní plachta byla naštěstí škublá pouze ve švech. Jak je lachta na zaďák opřená o vanty, nitě na švech se předřou a při závanu větru se šev rozjede a pokračuje i přes zdravou nit. Dopoledne jsme chytli dvě dorády, k obědu máme kazící se potraviny, což jsou téměř zapečené brambory - pochoutka. Zjišťujeme, že se bleskově kazí ovoce a zelenina a tak pro ně vybíráme vhodnější místo na uskladnění.<br>
V sobotu 29. listopadu pokračuju v šití plachty - je to úmorná práce. K obědu máme dorády zapečené v troubě s cibulí a rajčaty a k tomu brambory z papiňáku. Bobeš nepokládal za nutné zbavit ryby šupin a protože starost o jídlo, je naše v podstatě jediná starost, má u mně vroubek :-). Odpledne je plachta došitá, ještě opravuju spírové kapsy a vyrábím nové spíry. Dnešní úlovek jsou dvě menší a jedna větší doráda - dobrý základ na zítřejší oběd. Jedna se chytla hned, když jsme spouštěli návnadu - prostě rychlovka. Dvě dorády se nám z háčku svlíkli, což je konec konců dobře, protože by jich bylo moc. Dopoledne vidíme na obzoru plachtu a odpoledne nám v dáli za zádí proplouvá velký anglický ketch se spinakrem a směřuje dále na jih. 

<a href="images/Atlantik_setkani.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="vzácné setkání na Atlantiku" title="vzácné setkání na Atlantiku" src="images/Atlantik_setkani_small.jpg"></a>

Večer má Martina první noční hlídku od osmi do desíti, což by měl být od nynějška standard. My ostatní  budeme rotovat po dvou hodinách, poslední bude mít tři hodiny - od čtyř do sedmi. Přesunul jsem hodiny z Kapverdského času na UTC a ten budeme držet až do Karibiku. Stále plujeme jen na genuu a malou kosatku.<br>
30. ráno je dost smutný. Vyhazujeme čtyři nenačatý, leč plesnivý chleby a tím jsme bez pečiva. Takže k snídani je ovesná kaše. Ruda nakládá kobědu ryby do česneku. To se mu daří až napodruhé, neboť vlnka šmíkla s Kirké a poslala již naložené ryby i s tácem nemilosrdně k zemi. Vytahujeme další dorádu (počítá je ještě někdo?). Koupeme se za lodí a Ruda mezi tím obaluje rybu do směsi mouky a sladké papriky a začíná smažit. Příloha je opět oblíbený brambor z papiňáku. Rudovi se dělá dole u smažení blbě a tak krmí rybičky, naštěstí tentokrát stihnul vyběhnout na palubu a trefil i závětrnou stranu lodi. Neskutečně se přežíráme a zalézáme do brlohů. Teda kromě mě, protože se chytla další doráda a tak vykošťuju filetky. Takže za dnešek máme v lednici na zítřek další tři dorády. Začínám mít pocit, že označovat ryby, jako zpestření jídelníčku, nevystihuje věrně skutečný stav.
1.12. jsem měl předposlední noční hlídku. Bylo to na pohodovýho motejla - genua na spinaker boomu a malá kosatka. Zdálo se mi, že mi ty dvě hodinky nějako rychle utekly, ale ráno se ukazuje, že mě Hynek vystřídal o hodinu dřív. Hodný chlapec. V jedenáct hodin poprvé zjišťujeme, kolik nám zbývá na Barbados. Je to 1668 námořních mil a od nynějška se "ČÍSLO" pro nás stává modlou, s kterou vstáváme a usínáme. Mám na lodi vant, který by se dal přidělat dopředu a vytáhnout druhou velkou genuu na motýla. Úporně hledám napínak, neboť jsem přesvědčen, že jsem ho sundával. 

<a href="images/zapad.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="západslunce nad Atlantikem" title="západslunce nad Atlantikem" src="images/zapad_small.jpg"></a>

Nakonec si ale vzpomínám, že vant byl jen přivázaný ke stěžni a tak sundávám napínák z baby vantu na besanu. Ještě před polednem taháme druhou genu a pokračujeme dál na velkýho motejla s dvěma genama. Loď je krásně vyvážená a na zazdní vítr se řídí téměř sama. K obědu děláme rybí karbanátky s bramborovou kaší. Opět jednou velká žranice,po které všichni zalézají do brlohů, jenom já chudák kuchám další chycené ryby. A abych toho měl ještě víc, hážeme do vody obrovskou návnadu od Oldy Karáska. Nemám nic, co by vydrželo záběr očekávaného macka, tak ji přivazuju k vyvazovacímu lanu a přidělávám za vazák na druhé straně lodi, než je prut.<br>
2.12. v půl druhé v noci vidíme v dáli za zádí dvě plachetnice, 

<a href="images/Hynek_pekar.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 150px; height: 226px; float: left;" alt="pečený lodní chléb" title="pečený lodní chléb" src="images/Hynek_pekar_small.jpg"></a>

zřejmě již z ARC rallye, neboť na to, že téměř nefouká, pohybují se obě lodi nezvykla rychle. V pět hodin byly ještě vidět po našem levoboku, ale chvíli na to již zmizely za jižním obzorem. Další loď k nám mířila ze severu, ale s rozbřeskem vytáhli sminakr a zamířili na západ. Samozřejmě nám mizeli v dáli, což těžce nesl zejména Ruda. Ostatním to bylo víceméně pumpa. O půl sedmé jsme shodili motýla a vytáhli hlavní plachtu a besan a zamířili také k jihu, za vidinou svižného passátu. Nedaří se nám narolovat celá genoua, zůstává asi metr a půl, který nejde narolovat. Je zlověstná předzvěst budoucích problémů. Po snídani se přihlásila na prutu parádní doráda. V pravé poledne začíná poprchávat. Hynek večer peče chleba. Zkouším zjistit, zda by se nedalo ze zásob upéct něco na způsob dortu či koláče, ale nikde jsme nenatrefili na jinou mouku než hladkou. A dort v krabici, něco ala krtkuv dort, nemohu sehnat již od Gibraltaru. No nic, za dort poslouží chleba. Mám hlídku od desíti do půlnoci, po jejím zkončení si otevírám lahev St. John Commandaría a připíjím na všechny, kteří si na mne dnes vzpomenou. Byt doma, tak už mám první SMS gratulaci od tchána, za dobu co jsem ženatý ho zatím ještě nikdo s gratulací nepředběhl.<br>
Středa 3.12. jsme sedmnáctý den na plavbě a byl by to celkem obyčejný den, kdyby.... kdyby kapitán neslavil čtyřicéééééét. 

<a href="images/narozeninovy_dort.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="Atlantický narozeninový dort" title="Atlantický narozeninový dort" src="images/narozeninovy_dort_small.jpg"></a>

Bohužel si toho posádka všimla v pase již někde v Ahénách a udržela v paměti, takže než jsem stačil propašovat šampus, určený specielně pro tuto příležitost, do lednice, už jsem měl v řadě gratulanty. 

<a href="images/narozeninova_oslava.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 150px; height: 226px; float: left;" alt="narozeninová oslava uprostřed Atlantiku" title="narozeninová oslava uprostřed Atlantiku" src="images/narozeninova_oslava_small.jpg"></a>

Večer sedíme při svitu petrolejky, pijeme šampus a kecáme. Nějaká ryba nám utrhla naši veleúspěšnou návnadu a jak se později ukáže, od této chvíle ryba se pro nás stane opravdovým zpestřením jídelníčku - to je trest za naše blbé kecy...<br>
4.12. se ve srovnáním se včerejškem se lautr prd děje, na Barbados zbývá 1396 mil. Jediné, co stojí za zmínku je, že nám nějaká velká bestie utrhla obří návnadu od Oldy. Zůstala po ní jenom přetržená ocelová struna na konci vyvazovacího lana.<br>

<a href="images/Kirke_motejl.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="Kirké pod nestandardním motejlem" title="Kirké pod nestandardním motejlem" src="images/Kirke_motejl_small.jpg"></a>


5.12. nás ráno v pět hodin ve vzdálenosti takových osmi mil míjí obchodní loď směřující do Afriky. V noci jsme spluli pod úroveň Barbadosu a tak se snažíme to hrnout k severu, co nám postavení plachet na motejla dovolí. Laici prominou, ale musím tu popsat postavení plachet, které, leč silně nestandardní, nám dovolilo udělat rekordní rychlostní průměr. Návětrná genoa na spinakr boomu měla vítr ostře ze zadoboku, takže zadní lem byl náběžnou hranou a celá plachta jela v režimu laminárního proudění. Proudnice na odtokové straně pokračovaly dál na druhou genu, takže i na její části  bylo zřejmé sání. K tomu malá kosatka, která nikde výrazně nepřekážela a sama trošku přispěla k tomu, že jsme od půl jedné do deváté hodiny večerní jeli průměrnou rychlostí 8,01 uzle. To je na těžkou Kirké slušný výkon. Samozřejmě každý hned počítal, kdy bychom byli na Barbadosu, kdyby nám to vydrželo. Bláhovost. Máme vybité baterky, takže přesto, že tak pěkně fouká, musíme zapnout motor a na neutrál dobíjet. Alespoň si chladíme v lednici pivo na večer. Hynek peče opět večer chleba. Večer máme dva záběry na prutu, ale končí to jen ukouslým ocasem návnady. <br>
6.12. je další plonkový den nic význačnýho se neděje, čteme, luštíme křížovky, Sudoku a Kakuro, opalujeme se a nebo spíme. <br>
Tak na neděli 7. 12. asi jen tak nezapomenu. Rozhodně seo ni nedá říct, že je to další plonkový den a není co na práci. Ráno zjišťujeme, že přední vant, na kterém je rolfok navlečený, je prasklý a výtah genoi je to jediné, co drží rolfok ve vzduchu. Je to hodně  nepříjemná situace, naštěstí je bezvětří. Blbě zvolený postup může znamenat zničení rolfoku. Není tedy divu, že všechno dlouze promýšlíme, až je Ruda nervní. Naštěstí bere vysvětlení, že na to máme jenom jeden pokus. Důležité bylo, že se podařilo skoro úpně genu namotat. Padlo rozhodnutí poslat celý rolfok přes příď do moře, byl to zkrátka nejšetrnější způsob. Potom se svázalo osm fendrů po dvojicích k sobě a provlékly pod rolfokem a tím ho dostali na hladinu, vedle boku Kirké. Mezi svázanýma fendrama se mohl rolfok protáčet a tak kluci z paluby vymotali plachtu a stáhli jsme ji z profilu rolfoku. Původní plán byl  rozebrat rolfok ve vodě, ale to se nedařilo, tak holt musel celý rolfok na palubu. To byla další operace, při které mohl rolfok dojít úhony., ale nakonec se to podařilo s pomocí člunu přes záď. Užvejkaný vant jsme nahradili tím z druhé geny, čímž jsmepřišli o možnost postavit plachty na velkýho motejla. Bohužel ten druhý byl kratší, dole nastavit nejde, takže ho nahoře nastavujeme pěti oky kotevního řetězu. Spoštíme opět smontovaný rolfok opět do moře a táhneme k přídi. "Do prdele" bylo to nejslušnější, co padlo poté když jsme zjistili, že se nám podařilo otopit napínák vantu i s jedním nerezovým pásem z rolfoku. Naštěstí tuto ztrátu jsme schopni zacelit a tak se soumrakem je rolfok nahoře a krátké době opět plně funkční . Byl jsem za ten den pětkrát na stěžni Bobeš jednou. Ruce mám od ručkování po ocelových vantech dodrané a vůbec jsem rád, že už je noc. Mám druhou hlídku a potom už jen chrním do polštáře. Dlouze a spokojeně. Ten napínák a díl rolfoku mě mrzí, ale jinak proběhla akce nadmíru dobře. Jojo, dvakrát měř a jednou řež.

<a href="images/1000_mil.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="zbývá 1000 mil na Barbados" title="zbývá 1000 mil na Barbados" src="images/1000_mil_small.jpg"></a>

<br>
8.12. znovu plonkový den, kromě toho, že v 13:20 to máme na Barbados 1 000 mil , se nic neděje.Takže panáka do sebe a ať to dál pokračuje rychlejc. No, vlastně Martina ještě háže do moře dopis v láhvi. 

<a href="images/vzkaz_v_lahvi.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="vzkaz v láhvi" title="vzkaz v láhvi" src="images/vzkaz_v_lahvi_small.jpg"></a>

Z Rudy je zase Pruda - fouká prd a Rudu drtí mezi zuby, že "je to na hovno" (sám bych to nenapsal, ale je to citace...  v rámci autentičnosti...)<br>
9.12. je další den, který Rudovi zřejmě zkracuje život. Nefouká, Kirké plácá plachtama a Rudu přivádí na okraj nervové stability. Před osmou raní startujeme motor a pokračujeme dál na motor - stejně potřebujeme dobíjet akumulátory. Odpoledne stavíme na koupačku a potom pokračuje v práci Zetor. Během dne odrezuji na lodi nerezové díly (kdo si myslí, že nerez nerezne, tak se plete) a uvolňuji šrouby na podlážkách v podpalubí. Vypadá to, že v Karibiku bude dostatek času na jejich renovaci.<br>
10.12. začíná foukat a Kirké se rozjíždí pod plnými plachtami směrem na západ průměrnou rychlostí šesti uzlů. Odpoledne na palubu, po dlouhé řadě nesmělých pokusů, dosedá pták, kterého jsme viděli na Kapverdách. Konec konců, ani od jinud přiletět nemohl. 

<a href="images/ptak.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 150px; height: 226px; float: left;" alt="ptačí návštěva" title="ptačí návštěva" src="images/ptak_small.jpg"></a>

Noc přečkává v dost srandovní poloze na zádi , vprostoru bývalého kormidelního kokpitu. Peří má nečepířené, takže pták vypadá jako péřová koule na dlouhých nohách,které se kymácí ze strany na stranu, jak vyvažuje náklony lodi. Vypadá spíše jako mechanické hejblátko než jako živý tvoreček.<br>
11.12. ve spojení s ptákem přestávám používat zdrobněliny, je to posera posranej. Navíc totálně ztratil ostych, takže nakonec jsem ho musel nechat vyhnat ze salonu, kde posral polštář. Dostal kus létající ryby. Asi si mě chtěl udobřit. Seděl jsem v kokpitu za kormidlem, tak za mnou doskákal, skočil mi na nohu a samým dojetím se zase posral. Bílé zlato mi stékalo postehně a hřálo. Nevím, kolik dnes platí za guáno a jestli se na tom ještě dá zbohatnout, každopádně já jsem si tu nohu omyl. Dopoledne se ještě chytla totálně blbá doráda. blbá proto, že už nemáme profi návnady a tak byl na vlasci jenom hák s kusancem alobalu. 

<a href="images/tupa_dorada.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 150px; height: 226px; float: right;" alt="totálně tupá doráda" title="totálně tupá doráda" src="images/tupa_dorada_small.jpg"></a>

Zatím je to náš největší kousek a bude zítra obalovanej ala Rudyho způsob! O půlnoci máme ještě cvičení Man Over Board. Spadl nám do vody fendr a Martina, která měla zrovna službu, si toho všimla a rychle mě vzbudila. Hážu do moře záchranou podkovu s bojí a točíme. Budíme Bobeše a děláme manévr vcelku dobře. Kdyby to byl někdo z posádky, měl by štěstí, ale i tak doufám, že tam nikdo nezahučí.<br>
12.12 to máme ráno v šest hodin 600 mil na Barbados. O půl dvanácté nás opouští směrem na západ definitivně náš ptak - už tu všechno posral a asi se mu ekluje v tom ťapat. Nám to vadí o poznání méně a tak to uklízíme až večer, kdyje jasné, že se pták už nevrátí. K obědu se opět jednou přežíráme rybou a tentokrát, nemaje co kuchat, se i já dostávám k odpolednímu šlofíčku. O půl desáté přifukuje a tak sundáváme besan,to aby byla klidnější noc. Na obloze jsou rozlehlé kumuly, které se nad námi pohybuji směremk západu. Pod nima to vždy pěkně foukne a trošku sprchne, alespoň chvíli jedeme rychle.<br>
13.12. je naštěstí sobota. Ulomil se čep na spinakr boomu. I tak vítr za moc nestojí a tak večer startujeme motor. Těsně před půlnocí mě budí Ruda - opět se ozývá kontrolka oleje. Vypínáme motor a pokračujeme dál pomalu na motor. <br>
14.12. provizorně opravujeme spinakr boom. Zapoměl jsem napsat, že již delší dobu Hynek peče obden chleba, takže obden snídáme chleba, obden vločky. Dopoledne zabrala ryba, ale zároveň se utrhla otěž kosatky a tak se věnujeme plachtě. Tupá leč silná ryba se mezi tím urazila a vzala roha i s háčkem a kouskem alobalu. Jestli ji kamošky uvidí, na co se chytla, tak se jí budou na tuty posmívat. V noci jsme chytli podivnou rybu a to ještě dost nesportovním působem. Plula si tak od severu k jihu,křižovala brázdu za lodí a najednou se jí zasek náš hák těsně za hlavou. Když jsme ji vytáhli, měla zlomenej vaz a voči vylezlý z ďůlků, jo a ještě utržený, zkrátka byla total finish.<br>
15.12. jsem ráno udělal tu rybu. Přesto, že jsem ji poctivě vykostil, měla ještě řadu kostí těsně pod kůží, takže suma sumárum, z tlamy mám docela pěknou trofej,ale na maso to byl propadák. Deset minut před polednem to máme 222,2 mil na Barbados a na to se napijeme.<br>
16.12. předávám Hynkovi kormidlo v okamžiku, kdy to máme 102,2 mil na Barbados a jdu si lehnout. Asi se mi zdá už o pevnině, ale spím tvrdě a ráno si na žádý sen nevzpomínám.Ve dvě hodiny odpoledne přichází silný záběr na prutu. Hodně v dáli jsem viděl vyskočit zaseklou rybu a těšil jsem se na tuňáka. Po půl hodinovém lítém boji, kdy ryba vymotala téměř celý vlasec, jsme ji měli již u lodi. Bohužel, zase doráda, ale kapitální kousek. Bohužel, trofejní  fotka není, pouze <a href="Dorada.wmv">tady</a> dokumentární video. Dostat rybu na palubu je vždy kritický okamžik, kdy se může ještě naposledy osvobodit, což se i nyní stalo. Zmizla i s návnadou a vyškubla mi i velký nerez hák na tahání takovýchhle potvor. Škoda, ale svobodu si vybojovala v čestném boji a my se napříště poučili. Ale kdy bude to příště? Jo, to nikdo neví. Za soumraku to máme k cípu Barbadosu nějakých třicet mil a tak probodáváme zrakem opar v dáli a dráždíme svoji představivost, ale ostrov je stále v nedohlednu. První potvrzení existence ostrovu v dáli je letadlo přistávající na barbadoském letišti.<br>
Ve středu 17.12. ráno ve dvě hodiny se vyvazujeme na celním mole v Bridgetownu. Hned je u nás čmoudík na kole a píše si jméno lodi, vlajku a počet lidí na palubě. První zaparkované auto, které vidíme, je Oktávka. Vlny valí směrem do přístavu, stání je tu dost na prd. Během noci se ještě budím a loď převazuju, smýká to s námi o molo docele slušně. Vylejzám během noci ještě jednou a to zrovna jede kolem další čmoud, říká, že klidně můžeme přejet na druhou stranu na začátek mola, že to tam bude lepší. 

<a href="images/cruiser.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="cruiser" title="cruiser" src="images/cruiser_small.jpg"></a>

To taky děláme a opravdu stání lepší je. Ale pouze do svítání. Probouzím se opět když se Kirké vrhá na fendry směr molo. To zrovna vyjel velký cruiser, který v přístavu byl, přístav zůstal prázdný. To už jsem spát nemohl, další houpání bylo, když přijel jiný cruiser a naše trápení ukončil až chlapík  z přístavu, který nám řekl, že musíme zmizet, že sem jede další loď. Tož mizíme, chvíli se motáme na motor ve velkém přístavu, zkoušíme zajet do malého, ale tam je plno. Nakonec se nechávám vysadit přes zadek namolo a posádka krouží s lodí v přístavu. Odbavení trvá asi tři hodiny. Začíná se u Health officera, ale jelikož v tuto chvíli je zde už pět velkých cruiserů, má nějakej pitomej jachtař smůlu. Vyzvedám si alespoň formuláře na Immigration a Customs kancelářích. 

<a href="images/lode_kontrast.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="plachetník a šíf" title="plachetník a šíf" src="images/lode_kontrast_small.jpg"></a>

Samozřejmě je to otrava, tak jdu do bezcelních stánků koupit ruma. Litrovka nejstaršího (a dle mne nejlepšího) karibského rumu Mount Gay Rum stojí 10 USD, což je i při stoupajícím kurzu dolaru levnější, než český "bramborák". Jdu na loď připíjíme na Karibik a po půl hodince jdu znovu čekat na papíry. Nakonec je i ten největší byrokrat zmožen a procleni s razítkem v pasu míříme na kotvu do zátoky na jih. Je rozchod, kromě Bobše, kterýmu hryže něco zevnitř hlavu, se valíme do člunu a hurá "velkoměsto".  Sešli jsme se v kuřecím baru, kde dáváme výborné kuřátko a opět se trháme, abychom se opět sešli v putyce na pláži. 

<a href="images/chicken_bar.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 10px 10px 0px;  width: 200px; height: 133px; float: left;" alt="Chicken bar a Santa Claus" title="Chicken bar a Santa Claus" src="images/chicken_bar_small.jpg"></a>

Pijeme Rum Punch, pivo a plnými doušky do sebe sajeme atmosféru této "Malé Anglie", jak Barbados nazývají průvodci. Na lodi ještě chvíli sedíme a žvatláme ale už jsme móóóc unavení a tak málo kdo ví, co říká a už vůbec netuší, co říká ten druhý. Postupně odpadáme, já první, bo jsem na dnešek vážně moc nepospal.<br>
18.12. děláme nákupy, já na internetu řeším svoji sežranou platební kartu (prej by mi ji v bance v Mindelu druhý den dali) a potom se připravujeme na odjezd. Chtěli jsme jet původně do Harbour St. Charles, kde se dá také odclít, ale protože se zvedá silná buřina a začíná pršet, rozhodli jsme se odclít zde. Odjezdové formality jsou přeci jenom jednodušší, ale nelze najít Imigration officíra a tak se to opět protahuje. Když jsme konečně odcleni, vyrážíme rovnou směr Martinique. Teda rovnou  to zase až tak nebylo, vítr se ztočil na severní a tak míříme na severní cíp Svaté Lucie, máme besan, první ref na hlavní plachtě, kosatku a genu.<br>
19.12.V noci refujeme genu, zástává třetina. Potom mne budí Hynek, loď se naklání zbytečně moc, jdeme refovat ještě hlavní plachtu na druhý ref. Bohužel při halze nám praská můj starý, vetchý, leč oblíbený besan. Vypadá to, že definitivně odešel do plachtařského ráje, naštěstí se roztrhnul pod prvním refem, takže můžeme pokračovat se zrefovaným besanem.. Vítr se stáčí a tak můžeme plout více k severu. Ráno zjišťuji ještě trhlinu na hlavní plachtě, naštěstí je to jenom rozjetý šev. Dopoledne šiju plachtu a pokračujeme dál na zrefovaný besan, zrefovanou hlavní plachtu, kosatku a zrefovanou genu. Míjíme severní cíp Svaté Lucie a přichází další pohroma - opět se láme napínák na předním vantu, na kterém je rolfok a tak máme rychlou akci. Plachta nouzově smotaná, rolfok přikurtovaný k zábradlí a po ohledání škod, kromě prasklého napínáku nic, měli jsme štěstí, nicméně konstatujeme, že Kirké asi cítí, že se blíží závěr plavby... V dáli na obzoru se objevuje pětistěžník. 

<a href="images/Royal_cliper.jpg"><img style="border: 0px solid ;  padding: 10px 0px 10px 10px;  width: 200px; height: 133px; float: right;" alt="Royal Clipper" title="Royal Clipper" src="images/Royal_cliper_small.jpg"></a>

Jediný pětistěžník v současnosti je Royal Clipper, potkal jsem ho v září v Itálii na Pontských ostrovech. Ale je příliš daleko na pořádnou fotku. Jenom roztřepaná náladovka ve večerním slunku.Ve 2330 UTC, tedy o půl osmé místního času, se vyvazujeme na benzínce v zátoce Le Maren na Mertinique. Pícháme se na elektřinu, kterou do sebe Kirké hladově hrne jako my vychlazený Rum Punch. Jdu se porozhlédnout po maríně, měl by tu být kamarád Igor, kterého po chvíli nacházím na lodi. Milé setkání po devíti měsících. Jde se podívat na Kirké. Posádka v polorozpadu, někdo pije, někdo shání kouření a někdo sprchy. Různé zájmy, jedna malá loď a čtyři týdny. Tuto malou zkoušku přestáli loď i lidé obstojně, ale nyní již každý myslí jen na to, co dál.  Hynek s Martinou chtějí ještě zůstat, Ruda se těší na běžky.
20.12. Ráno musíme opustit benzínku a tak přejíždíme na kotvu. Naštěstí ještě stihne dorazit Igor s Verunkou - nesou pytle s nespotřebovaným jídlem - to vzdycky potěší. Od večera je vše jinak, Hynek se rozhodl, že pojede také na vánoce domů a tak jedou nakonec všichni. Po proclení  se posádka loučí a odjíždí taxíkem na letiště. Zůstáváme s Bobešem sami, pro Kirké začíná další etapa. Každopádně všude kolem již dýchá vánoční atmosféra, z břehu se ozývají koledy. Zítra je poslední adventní neděle a ve středu Štědrý den.<br><br>
<!-- End Solo Column -->
			   
			   
<div class="clear"></div>


			   
         </div>

<!-- End Faux Columns --><!-- Begin Footer -->
         
<div id="footer">
<p align="center">Myšák&nbsp; &nbsp;2011&nbsp;&nbsp;©</p>


		       
                  		

         </div>

<!-- End Footer -->
		 
   </div>

<!-- End Wrapper -->

<script type="text/javascript">
var gaJsHost = (("https:" == document.location.protocol) ? "https://ssl." : "http://www.");
document.write(unescape("%3Cscript src='" + gaJsHost + "google-analytics.com/ga.js' type='text/javascript'%3E%3C/script%3E"));
</script>
<script type="text/javascript">
var pageTracker = _gat._getTracker("UA-3626286-1");
pageTracker._initData();
pageTracker._trackPageview();
</script>
</body></html>�